Masarykova univerzita


  Významné úpolové sporty


Download 2.05 Mb.
Pdf просмотр
bet2/9
Sana05.12.2019
Hajmi2.05 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9

2.4  Významné úpolové sporty 

Pro  názornost  a  konkrétní  představu  o  úpolových  sportech  zde  uvádím  řadu 

významných úpolových sportů z celého světa. 

 

Aikidó  –  nesoutěžní,  komplexně  rozvíjející  úpolový  sport  pocházející 



z Japonska, který vznikl na základě starých japonských válečných umění, 

zejména aikidžucu. 

  Box  –  olympijský  (od  roku  1912),  soutěžní  úpolový  sport,  jehož  základy 



najdeme  již  ve  starověku.  Dnešní  podoba  a  pravidla  pocházejí  z Anglie 

z konce 19. století. 

                                                 

7

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8. Str. 18-21 

13 

 



 

Džudó  –  olympijský  (od  roku  1964),  soutěžní  úpolový  sport  vycházející 

z japonských bojových umění. 

 

Džúdžucu  –  soutěžní,  ale  i  sebeobranný  úpolový  sport  pocházející  též 



z Japonska  a  má  také  společnou  historii.  V současnosti  přebírá  technické 

prostředky i z jiných úpolových sportů. 

  Karate  –  sebeobranný  i  soutěžní  úpolový  sport  pocházející  z ostrova 



Okinawa. Souboj soupeřů je kumite, předvedení formalizované sestavy se 

nazývá kata  

 

Přetahování  lanem  –  jeden  z nejstarších  úpolových  sportů,  který  měl  a 



má  podobu  jak  soutěžní,  tak  zábavnou.  Byl  zařazen  do  programu 

olympijských her od roku 1900 do roku 1920. 

 

Sumó  –  soutěžní  úpolový  sport  pocházející  z Japonska.  V průběhu  17.  a 



18. století upravena pravidla, aby nedocházelo ke smrtelným zraněním. 

 



Šerm  –  olympijský  (od  roku  1896),  sportovní  úpolový  sport,  který  byl 

rozvíjen zejména v Evropě v Čechách a má dlouholetou tradici. 

  Taekwondo  –  olympijský  (od  roku  2000)  soutěžní  úpolový  sport, 



pocházející z území dnešní Koreje. 

 



Wušu – soutěžní úpolový sport pocházející z Číny, vyvinut z vojenských 

technik a boje obyčejného lidu a duchovních. 

 

Zápas  –  olympijský  (od  roku  1896)  soutěžní  úpolový  sport,  který  má 



kořeny již ve starověkém Egyptě a Mezopotámii.

 8

 



2.5  Historie úpolů 

Úpolová  činnost  byla  od  počátku  součástí  lidského  bytí,  byla  to  činnost  nutná 

k přežití.  Úpoly  byly  využívány  při  lovu  zvěře,  obraně  obydlí  i  při  běžném 

pohybu přírodou, později byly úpoly nedílnou součástí např. kulturních slavností 

nebo kmenových soutěží. 

 

 

                                                 

8

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8 

14 

 

Úpoly ve starověku 

Úpoly byly součástí vyspělých civilizací od starověku, zdůrazňovaly také moc a 

sílu. Je známo,  že  všechny  vyspělé  starověké  civilizace  se  věnovaly  sportu  jako 

záměrné  činnosti, i  když fyzická kultura měla v různých obdobích a civilizacích 

odlišné postavení

9

.  Prvotními  projevy  lidské  agrese,  odvahy,  ale  i  hry  byl  zápas, 



který patřil k nejrozšířenějším součástí lidových zábav a ceremoniálů.

10

 Nejstarší 



nálezy  ukazující  zápasící  i  boxující  bojovníky,  pocházejí  ze  sumerské  civilizace 

kolem  roku  3000  př.  n.  l.  Jsou  známy  četné  archeologické  nálezy  z této  doby, 

například různé keramické nádoby, či bronzové sošky, které vyobrazují dva muže 

držící  se  za  pás  nebo  pěstní  souboj.  Dochovaly  se  také  egyptské  reliéfy,  kde  na 

zápasící muže dohlíží další osoba, o které se můžeme pouze dohadovat, zdali se 

jedná  o  rozhodčího  nebo  trenéra.  V každém  případě  ale  nákres  dokazuje  nácvik 

tehdejší  úpolové  dovednosti  v organizované  formě.

11

  Nákresy  na  náhrobku  Beni 



Hasan  v Egyptě  (2100-1700  př.  n.  l.)  na  obr.  1,  znázorňují  na  400  zápasnických 

dvojic


12

.  O  zápase,  se  hovoří  také  v  Eposu  o  Gilgamešovi  (2000  př.  n.  l),  ve 

kterém  je  popisován  zápas  Gilgameše  s bájným  netvorem  Enkidu.  V  pozdějším 

řeckém  eposu  Ilias  a  Odysea  (800-600  př.  n.  l.)  je  též  zmínka  o  zápase  mezi 

řeckými hrdiny. 

 

Obr. 1. Detail nákresu z hrobky Beni Hasan.



13

 

Rozkvět  v pěstování  úpolů  byl  v helénistickém  období  (400  –  100  př.  n.  l.)  kdy 



úpolové sporty jako zápas (palé od 18. olympiády v roce 706 př. n. l.), box (pigmé 

od  23.  Her,  688  př.  n.  l.)  a  všeboj  (pankration  od  33.  her  648  př.  n.  l.)  byly 

                                                 

9

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8. Str. 41 

10

 OLIVOVÁ, V. Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia, 1989 



11

 GREXA, J. Přehled světových dějin sportu. Brno: Masarykova Univerzita, 2009.78 s 

12

OKTÁBEC, J. 70 zápasnických let. Praha: Ústřední zápasnická sekce ÚV ČSTV, 1965. 79 s 



13

 Beni Hasan. Wikipedia, the free encyklopedia [online]. [cit. 2012-05-10]. Dostupné na WWW: 

http://en.wikipedia.org/wiki/Beni_Hasan. 


15 

 

zařazeny  do  programu  antických  olympijských  her,  kde  zažívaly  velikou 



popularitu. Řekové cvičili zápas v zápasištích tzv. palaistrách (palaió – zápasím). 

Vítězové  se  stávali  hrdiny  a  byli  vyzdvihováni  pro  souměrné  vypracování  těla. 

Podrobněji  jsou  úpoly  na  antických  olympijských  hrách  popsány  v kapitole 

Úpolové disciplíny na antických olympijských hrách. 

Po  zlatém  věku  olympijských  her  nastal  úpadek  úpolového  zápolení.  Ve 

starověkém  Římě  bylo  zápasení  v odlišné  podobě  součástí  výcviku  v římských 

legiích.  Zde  ale  jeho  úroveň  jako  sportu  začala  upadat  krvelačností  v  pořádání 

gladiátorských  her  a  také  jeho  profesionalizací.  Úpadek  dokonal  zákaz 

olympijských  her.  Roku  393  zakazuje  olympijské  hry  zvláštním  ediktem  římský 

císař Theodosius I.

14

 

Úpoly ve středověku a novověku 



Také  ve  středověku  byly  úpoly  nedílnou  součástí  života.  Zápasem  se  ve 

středověku  rozumělo  krom  úpolové  techniky  jako:  úchopy,  hody,  přetahy, 

přetlaky  a  zdvihy  také  pěstní  souboj.  V období  středověku  byly  šerm  a  zápas 

pěstovány  jako  součást  vzdělání  se  šlechty  a  vyšších  vrstev  obyvatel.  Úpoly  se 

začaly  prosazovat  v Evropě  jako  součást  rytířské  výchovy,  kde  byly  součástí 

sedmi  rytířských  ctností,  což  byly:  jízda  na  koni,  plavání,  lukostřelba,  zápas  a 

šerm,  lov,  šach  a  veršování.  Svoje  místo  měly  ale  úpoly  také  mezi  obyčejným 

lidem, který provozoval různé soutěže v křížkování, přetlačování a přetahování.

15

 

S nástupem humanismu v Evropě začaly být úpoly oceňovány pro svůj výchovný 



a  tělocvičný  význam.  Rytířské  umění  se  cvičilo  v rytířských  akademiích  a  ve 

filantropinech.  V  období  renesance  vyzdvihovalo  úpoly  mnoho  umělců,  jako 

Rembrandt (1606-1669), Rousseau (1712-1778). John Locke (1632-1704), kladně 

hodnotil  zápas,  ale  o  šermu  se  vyjadřoval  ve  svých  dílech  negativně 

s odůvodněním, že mladé lidi přitahuje do společnosti rváčů a hráčů.

16

 



 

 

                                                 



14

 GREXA, J. Přehled světových dějin sportu. Brno: Masarykova Univerzita, 2009.78 s 

15

 PERÚTKA, J. Dejiny telesnej výchovy a športu na Slovensku. Bratislava: Šport, 1980 



16

 OLIVOVÁ, V. Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia, 1989 



16 

 

Historie úpolů na českém území 

Úpoly se na českém území začaly provozovat od 7. století s příchodem Slovanů, 

kteří  neměli  organizované  vojsko,  museli  tedy  případnou  obranu  obstarávat 

všichni  obyvatelé.

17

  Úpoly  jako  šerm  byl  na  českém  území  hojně  pěstovanou 



aktivitou již od 17. století, jak také dokazuje Královská česká zemská stavovská 

šermírna, která byla založena  již  roku 1659. Rozmach českého veřejného života 

však nastal až po pádu Bachova absolutismu koncem 19. století. Následně začaly 

vznikat tělocvičné a šermířské spolky.

18

 

Název  úpoly  vznikl  v druhé  polovině  19.  století  zásluhou  Dr.  Miroslava  Tyrše 



(1832-1884) a byl odvozen z boje v poli. Systematické cvičení úpolů jako sportu 

na  území  dnešní  České  republiky  začalo  v Tělocvičné  jednotě  Sokol  po  jejím 

vzniku  v  roce  1862.  Při  vzniku  sokolské  soustavy  vycházel  Miroslav  Tyrš 

z antické tělesné kultury a proto byly součástí cvičení v Sokole běh, skoky, hody 

diskem,  hod  oštěpem,  box,  zápas,  šerm,  vrh  koulí,  vzpírání  a  cyklistika.

19

 



Například v roce 1868 byl zápas zaveden ve dvaceti jednotách sokolských, šerm 

v sedmnácti,  střelba  v pěti,  jízda  na  kole  a  plavání  pouze  v jedné  a  závodit  se 

začalo v zápase a šermu o několik let dříve než v atletice a nářaďovém tělocviku. 

Tyto  souvislosti  ukazují  velikou  oblibu  úpolů  v sokolských  jednotách  a  ve 

společnosti  obecně.

20

  Následně  byly  zakládány  sportovní  kluby  zabývající  se 



samotnými úpoly. 

Zde  uvádím  několik  letopočtů  datujících  první  kluby,  zabývající  se  úpoly  na 

území České republiky: 

 



1886 založen Český šermířský klub 

 



1890 založen zápasnický, Atletický klub Praha 

 



1897 založen Těžkoatletický klub Hellas Brno. 

                                                 

17

 PERÚTKA, J. Dejiny telesnej výchovy a športu na Slovensku. Bratislava: Šport, 1980 



18

 ŽÁČEK, R. Kapitoly z teorie gymnastiky, část 1.: Rozbor tělocvičné soustavy sokolské. Praha: 

SPN 1957 

19

 KÖSSL, J., KRÁTKÝ, F. Vybrané kapitoly ze světových dějin tělesné kultury:Od roku 1848 do 



současnosti. Praha: SPN, 1985 

20

 KÖSSL, J., KRÁTKÝ, F. Vybrané kapitoly ze světových dějin tělesné kultury:Od roku 1848 do 



současnosti. Praha: SPN, 1985 

17 

 

Na  přelomu  19.  a  20.  století  se  evropské  úpolové  systémy  transformovaly  v 



úpolové sporty. Do popředí zájmu se dostaly zápas a vzpírání, kde se ale přísně 

rozlišovalo  mezi  amatéry  a  profesionály,  kteří  mohli  brát  za  své  vystoupení 

honorář. Mezi  nejvýznamnější české těžkoatletické sportovce počátku  20. století 

patřil  Gustav  Frištenský  (1879-1957).  Frištenský  se  věnoval  zápasu  a  vzpírání. 

Během své amatérské zápasnické kariéry absolvoval na 2000 otkání a ani jednou 

neprohrál,  po  přechodu  k profesionálům  zápasil  v  cca  8000  utkáních  a  porážky 

byly zcela výjimečné. V anketě novinářů „nejlepší český sportovec“ z roku 1966 

obsadil 7. místo. Frištenský byl také symbolem tehdejší krásy mužského těla, což 

dokazuje také obr. 2 Gustav Frištenský

21

. Krom zápasu, boxu a šermu se na území 



české republiky začalo cvičit také džúdžucu a džúdó. 

 

Obr. 2 Gustav Frištenský



22

 

Zájem o cvičení úpolů pro způsob sebeobrany vzrostl ve 30. letech 20 století, jako 



důsledek  rozmachu  fašizmu  v Evropě.  Následně  byl  dokonce  roku  1937 

v Československu přijat  Zákon o branné výchově.

 

V období 2. světové války byl 



                                                 

21

 DAVÍDEK, J. Od Frištenského k máchovi. 1. Vydání. Praha: Olympia, 1979. 286 s 



22

 DAVÍDEK, J. Od Frištenského k máchovi. 1. Vydání. Praha: Olympia, 1979. 286 s 



18 

 

sport  řízen  a  kontrolován  centrálně  protektorátními  orgány  a  mnoho  sportovců 



bylo  deportováno  nebo  se  účastnili  odboje.  Po  válce  nastal  rozvoj  tradičních 

úpolových sportů jako zápas, box a šerm. Následně se dostavily úspěchy českých 

boxerů  Tormy  (1948),  (obr.  3),  Zachary  (1952)  a  Němečka  (1960)  na 

olympijských  hrách.  Zlato  získal  i  zápasník  Vítězslav  Mácha  (obr.  4)  na 

olympijských  hrách  v Mnichově  roku  1972.  Do  revoluce  v roce  1989  byly 

v Československu  rozvíjeny  tradiční  úpolové  sporty  jako  zápas,  box,  šerm, 

džúdžucu,  džúdó  a  karate

Rozmach  v úpolech  nastal  po  roce  1989,  kdy  se  po 



„otevření hranic“ u nás začaly prosazovat dosud neznámé úpolové sporty z celého 

světa.


23

 

 



Obr. 3. Július Torma

24

 



Obr. 4. Vítězslav Mácha.

25

 



                                                 

23

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8. Str. 48 

24

 Národná encyklopédia športu [online]. [cit. 2012-5-10] Dostupné na WWW: 



http://www.sportency.sk/encyclopedy/?q=content/v%C3%BDvoj-%C5%A1portu-na-

%C3%BAzem%C3%AD-slovenska-ii%C4%8Das%C5%A5-1938-1973 

25

 Vítězslav Mácha.[online]. [cit. 2012-08-10] Dostupné na WWW: http://zapas.wbs.cz/Vitezslav-



Macha.html? 

19 

 

3  ZÁPAS 

V této  kapitole  charakterizuji  zápas  jako  sport  a  uvádím  zde  jeho  styly 

s názornými  fotografiemi  každého  stylu  pro  názornější  popis.  Uvádím  stručně 

základní soutěžní pravidla a organizaci FILA, která zápas celosvětově zastřešuje. 

Dále zde stručně sepisuji historii a vývoj zápasu ve světě od jeho počátku. 



3.1  Charakteristika a pravidla zápasu 

Zápas  je  soutěžní  úpolový  sport,  ve  kterém  proti  sobě  na  žíněnce  nastupují  dva 

zápasníci, kteří se snaží přemoci jeden druhého dovolenými technikami. Zápas má 

mnoho  odvětví,  mezi  dnes  nejznámější  a  celosvětově  rozšířené  patří  tzv. 

řeckořímský  a  volný  styl.  Tyto  styly  jsou  zařazeny  na  olympijských  hrách  více 

než sto let. 

Cílem zápasu je položit soupeře na lopatky nebo zvítězit na body. K tomu 

je  nutné  si  osvojit  zápasnickou  techniku  jednotlivých  chvatů  a  zvládat  ji  příhodně 

využít při taktickém soupeření. Soupeření v zápase se vyznačuje rychlými změnami 

situací, které vznikají prostřednictvím různorodých technických a taktických činností. 

Zápasník musí ovládat řadu pohybových dovedností a musí umět rychle reagovat na 

změny situace. Pokud není tato důležitá vlastnost na dostatečné úrovni, je  nesnadné 

dosáhnout  v  zápase  úspěchu.  V  průběhu  střetnutí  dvou  soupeřů  se  neustále  mění 

postavení  obou  soupeřů,  jejich  polohy,  střídá  se  tempo  souboje  a  mění  se  struktura 

pohybů.  Všechny  tyto  činitele  ovlivňují  složitou  reakční  schopnost  nervových 

procesů a způsobují, že nervová únava se u zápasníků dostavuje o mnoho dříve než u 

závodníků jiných sportovních odvětví. Zápas patří mezi úpolové sporty a soupeři se 

při zápase vzájemně odtlačují, přitahují, pozvedávají i zvedají od žíněnky a uchopují 

se  na  různých  částech  těla.  Zápasnická  technika  se  skládá  ze  systému  chvatů  jak  v 

postoji, tak v pokleku a v leže.

26

  

Dnes  se  v 



obou  olympijských  stylech  zápasí  na  kruhové  žíněnce  o  průměru  9 

metrů.  Po  vnějším  obvodu  je  ochranné  pásmo,  často  též  nazývané  pásmem 

pasivity,  které  je  široké  1  metr.  Ochranné  pásmo  má  červenou  barvu  a  vnitřek, 

tzv. aktivní pásmo žíněnky o průměru 7 metrů je žluté. Střed žíněnky je vyznačen 

                                                 

26

 REGNER, K., ŠOPTENKO, J. Zápas v klasickém stylu. 1. vydání. Praha: Olympia, 1981. 278 s. 



Str. 5-6 

20 

 

červeným kruhem. Dva protilehlé rohy žíněnky jsou označeny červenou a modrou 



barvou a značí strany zápasníků. Tyto strany si zápasníci losují a barva strany také 

odpovídá  barvě  dresu  zápasníka,  který  je  modrý  nebo  červený.  Dres  musí  být 

přiléhavý a jeho konkrétní parametry jsou stanoveny v pravidlech. Zápasník musí 

ke  každému  utkání  nastoupit  s kapesníkem,  který  ukáže  rozhodčímu  při  nástupu 

na  žíněnku.  Chrániče  uší  jsou  povoleny  pouze  pro  žáky,  kadety  a  seniory. 

Zápasníci  musejí  mít  speciální  zápasnickou  obuv,  která  chrání  kotníky,  a 

tkaničky. Zápasí se 3 kola po 2 minutách s 30 vteřinovou pauzou mezi periodami. 

V  utkání  může  každý  zápasník  získávat  body,  které  mu  jsou  přidělovány 

rozhodčími  za  platně  provedené  techniky.  Když  perioda  skončí  nerozhodně 

s výsledkem  0:0,  pokračuje  se  v  klinči  (boj  ve  spojení).  Za  jiného  nerozhodného 

výsledku  rozhodují  o  vítězi  rozhodčí.  Zápasník  může  obdržet  1  až  5  bodů  za 

každou platně provedenou techniku. Zápasníci využívají mnoho technik v postoji 

a v parteru (vzpor klečmo). V postoji to jsou tzv. strhy, přehozy, zvraty, porazy a 

hody a v parteru převraty, zdvihy a úniky. Zakázáno je provádět činnost, která by 

soupeři brutalitou způsobovala bolest s cílem, aby ukončil utkání. Jde o zakázané 

techniky,  jako  jsou:  kopy,  údery,  kousání,  tahání  za  vlasy,  uši,  genitálie  a 

podobně.

27

 



V zápase lze dosáhnout vítězství mnoha způsoby: 

 



Položením soupeře na lopatky. 

 



Technickou převahou. 

 



Vítězstvím na body. 

 



Zraněním nebo vzdáním soupeře. 

 



Diskvalifikací soupeře. 

3.2  Historie a vývoj zápasu 

Názory  na  problematiku  počátků  a  historie  zápasu  se  u  různých  autorů  liší. 

Někteří  za  dobu  vzniku  zápasu  považují  již  období  starověku  jako  např.  Josef 

Oktábec  v knize  70  zápasnických  let.  Na  oficiálních  stránkách  mezinárodní 

federace  zápasu  FILA  je  uvedeno  u  zápasu  řecko-římského  a  volného  stylu, 

                                                 

27

 Pravidla FILA. Svaz zápasu České republiky. [online]. [cit. 2012-15-10] Dostupné na WWW: 



http://www.czech-wrestling.cz/www1/Zapas/htm/zapas.htm. 

21 

 

„zápas  byl  uveden  na  starověkých  olympijských  hrách  v roce  708  př.  n.  l.  “



28

 

Taktéž na oficiálních stránkách olympijského hnutí je uveden jako počátek zápasu 



starověk  a  zápas  je  zmíněn  jako  jeden  z nejstarších  sportů  vůbec

29

.  Oproti  tomu 



Zdenko Reguli v knize Úpolové sporty uvádí, že: „současný sport, který se nazývá 

zápas,  má  k těmto  starověkým  zápasům  stejný  vztah,  jako  každý  jiný  úpolový 

sport“

30

 a dobu vzniku zápasu datuje až roku 1896. 



Po  prostudování  příslušných  dokumentů,  archeologických  nálezů  a  komentářů 

jsem dospěl  k názoru, že zápas konaný v období  starověku je sice dle některých 

kreseb  podobný  dnešnímu  olympijskému  zápasu,  ale  je  také  podobný  mnohým 

jiným  úpolovým sportům,  jako je džúdó nebo džúdžucu. Pokud uvážíme dlouhé 

přerušení  provozování  zápasu (na vyšší  a centralizované úrovni,  jako tomu bylo 

při  starověkých  olympijských  hrách)  kvůli  zákazu  olympijských  her  v roce  394, 

dále nejednotná pravidla zápasu provozovaného od středověku, kdy jsou o zápasu 

zmínky jako o součásti rytířské výchovy až do období počátku 20. století, nelze 

usuzovat  přímou  spojitost  mezi  zápasem  starověkým  a  zápasem,  jak  jej  známe 

dnes. Pokud budeme pojednávat o zápase, je nutné rozlišovat zápas provozovaný 

od  starověku  až  do  konce  19.  století,  tedy  nejednotnou  úpolovou  činnost,  jejíž 

podoba  se  během  času  i  zeměpisných  poloh  měnila  a  dále  zápas  jako  úpolový 

sport,  který  se  do  sportovní  historie  zapsal  v roce  1896  na  olympijských  hrách 

v Aténách. Dnešní zápas vznikl sice obnovením starověké tradice, kterou prosadil 

Pierre  de  Coubertin,  který  roku  1894  na  kongresu  v La  Sorbonne  ve  Francii 

prosadil myšlenku zařadit zápas mezi program olympijských her. Pravidla zápasu 

zavedeného  na  olympijských  hrách  v Aténách  roku  1896  ale  vycházela 

z nejednotných  pravidel  zápasů  provozovaných  na  cirkusových  atrakcích  a 

poutích.  Spojitost  novověkého  zápasu  se  starověkým  byla  zřejmě  pouze  na 

základě  dochovaných  archeologických  nálezů,  na  kterých  starověký  zápas 

                                                 

28

 GRECO-ROMAN WRESTLINGFila wrestling. [online]. 2010 [cit. 2013-15-10] Dostupné na 



WWW: http://www.fila-

wrestling.com/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=36 

29

 Wrestling greco-roman, equipment and history [online].[cit. 2012-08-10] Dostupné na WWW: 



http://www.olympic.org/wrestling-greco-roman-equipment-and-history?tab=history 

30

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8. Str. 123. 

22 

 

připomínal  zápas  provozovaný  koncem  19.  století.



31

  První  přesně  definovaná 

pravidla dosud dochovaná jsou až z kongresu v Miláně z roku 1925. Od prvních 

pravidel  prošel  zápas  mnohými  změnami  od  rozměrů  a  tvaru  žíněnek  až  po 

bodované hmaty.

32

 



Historie novodobého zápasu se prolíná a je nedílnou součástí historie novodobého 

olympijského zápasu. Ve své diplomové práci ji tudíž zahrnuji do kapitol Zápas 

na olympijských hrách. 



Do'stlaringiz bilan baham:
1   2   3   4   5   6   7   8   9


Ma'lumotlar bazasi mualliflik huquqi bilan himoyalangan ©fayllar.org 2019
ma'muriyatiga murojaat qiling