Masarykova univerzita


Zápas ve stoje (ortopalé)


Download 0.87 Mb.
Pdf ko'rish
bet4/9
Sana21.02.2017
Hajmi0.87 Mb.
#974
1   2   3   4   5   6   7   8   9

Zápas ve stoje (ortopalé) 

V tomto stylu zvítězil ten zápasník, který donutil druhého se třikrát dotknout země 

jinou částí těla než chodidlem. 

 



Zápas v lehu (katopalé) 

Při tomto stylu zápas pokračoval i po doteku jinou částí těla než chodidly (kolena, 

lokty, ruce) a snahou bylo přetočit nebo jiným způsobem donutit soupeře dotknout 

se lopatkami země. Zápas také mohl skončit vzdáním jednoho ze zápasníků nebo 

nemožnosti pokračovat v boji.

62

 



Pigmé (box) 

Pěstní zápas pigmé, tedy předchůdce boxu se objevil poprvé na 23. olympijských 

hrách v roce 668 př. n. l. Zápasníci si pěsti omotávali koženým pásem, kterému se 

říkalo  hymantes, jež je vyobrazeno na obr. 15. bronzová socha boxera. Tehdejší 

pravidla  měla  mnohem  méně  omezení  než  dnešní  box,  zakázáno  bylo  pouze 

držení,  chvaty  a  údery  na  pohlavní  orgány.  Zápasilo  se  na  vymezeném  prostoru 

                                                 

60

 BÖHM, Arnošt, ZÁRYBNICKÝ, Miloš. Sto zápasnických let. Praha: Svaz zápasu České 



republiky, 1995. 171s 

61

 Stručná historie zápasu [online]. [cit. 2012-22-10]. Dostupné na WWW: 



http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/zapas/strucna-historie-zapasu 

62

 



GREXA, Ján. Přehled světových dějin sportu.Brno: Masarykova Univerzita, 2009.78 s

 


35 

 

s pískovým povrchem. Zvítězil ten zápasník, který přinutil soupeře vzdát se nebo 



nemohl pokračovat v boji. Zápas nebyl nijak časově omezen.

63

 



 

Obr. 15. bronzová socha boxera

64

 

Pankration (všeboj) 



Všeboj tedy pankration se poprvé objevuje na 33. olympijských hrách v roce 648 

př. n. l. Tento boj je směsicí zápasu (palé) a boxu (pigmé) a bojovníci se utkávají 

v souboji  téměř  bez  jakýchkoliv  pravidel.  Bylo  povoleno  vše,  krom  kousání  a 

dloubání  očí.  Starořecké  slovo  pankration  v překladu  znamená  „všechny  síly“. 

Pankration  obsahoval  velkou  škálu  technik,  údery,  kopy,  zápasnické  chvaty, 

škrcení  a  páky.  U  pankrationu  byli  dva  rozhodčí,  kteří  museli  mít  k prosazení 

pravidel tyče, jak je vidět na obr. 16. starořecký pankration.

65

 



                                                 

63

 OLIVOVÁ, V. Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia, 1989 



64

 Ancient greek boxing, Wikipedia, the free encyklopedia [online]. [cit. 2012-22-10]. Dostupné na 

WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Ancient_Greek_boxing 

65

 OLIVOVÁ, V. Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia, 1989 



36 

 

 



Obr. 16. starořecký pankration.

66

 



4.3

 

Novodobé olympijské hry 

První, kdo veřejně vystoupil s myšlenkou o obnovení olympijských her, byl v roce 

1760  německý  pedagogický  reformátor  Johann  Bernhard  Basedow.  Obnovení 

olympijských  her  mělo  více  předchůdců.  Velkým  propagátorem  vzkříšení 

olympijských  her  byl  i  Johann  Christoph  Friedrich  Gutsmuths,  který  v  letech 

1772-1779  pořádal  v  Sasku  tzv.  olympijské  hry.  Následně  v  roce  1804  pořádal 

anglické olympijské hry na svém venkovském sídle také Robert Dover. Tyto hry 

podporoval i král Jakub I, který byl velkým a propagátorem sportu. Hry se konaly 

každý  rok  za  letního  slunovratu,  na  programu  byly  běžecké  disciplíny,  hod 

kladivem, míčové hry, šerm holemi a zápas. Her se mohli zúčastnit jak šlechtici, 

tak prostí občané, některých disciplín dokonce i ženy. Hry měly ale pouze lokální 

charakter  a  konaly  se  téměř  100  let.  V Řecku  se  také  pokusily  o  organizování 

olympijských her, měl na tom zásluhu obchodník Evangel Zappas. Hry se konaly 

celkem pětkrát od roku 1838 do roku 1889, všechny však měly podobu pouťových 

atrakcí.

67

 



Největší zásluha na vzkříšení olympijské myšlenky patří Pierru de Coubertinovi, 

který  25.  listopadu  1892  na  pařížské  Sorbonně  poprvé  formuloval  koncepci 

obnovených  olympijských  her.  Myšlenka  obnovení  olympijských  her  našla  brzy 

mnoho  příznivců  po  celém  světě,  na  rozvoji  sportu  měly  ke  konci  19.  století 

                                                 

66

 Pankration, Wikipedia, the free encyklopedia [online]. [cit. 2012-22-10]. Dostupné na WWW: 



http://en.wikipedia.org/wiki/Pankration 

67

 GREXA, J. Přehled světových dějin sportu. Brno: Masarykova Univerzita, 2009.78 s 



37 

 

největší  zásluhu  Anglie  a  Francie.  V červnu  roku  1894  se  konal  na  Sorbonně 



kongres,  kterého  se  účastnili  zástupci  12  zemí,  kteří  jednohlasně  podpořili 

požadavek  na  obnovení  olympijských  her.  Byl  jmenován  dvanáctičlenný 

Mezinárodní  olympijský  výbor,  v  jehož  čele  usedl  Dimitrios  Vikelás.  Od  roku 

1896 byl prezidentem již Pierre de Coubertin do roku 1925. První olympijské hry 

se  konaly  roku  1896  v Aténách,  další  hry  se  konaly  každé  čtyři  roky  krom 

přerušení  1.  a  2.  světovou  válkou  v 20.  století.  Od  roku  1924  se  pořádají  také 

zimní olympijské hry.

68

 



 

Obr. 17. Pierre de Coubertin

69

 

4.4



 

Úpolové disciplíny na novodobých olympijských hrách 

 



Box 

Box je jeden z nejvýznamnějších sportů na olympijských hrách. V tomto sportu je 

snahou  dvou  soupeřících  borců  pomocí  povolených  technik,  tzn.  úderů  rukou 

zasáhnout bodovanou část těla soupeře. Box byl na olympijských hrách zaveden v 

roce 1904, následně v roce 1912 byl zakázán a do programu olympijských her byl 

opět zaveden v roce 1920.

70

 

                                                 



68

BENDL, V., CIBULA, V., HAMŠÍK, I., JEŽEK, L., KUBEC, J., ROUBAL, J., Kniha 



olympijských her. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1994, 248 s. ISBN 80-205-0382-x 

69

Pierre de Coubertin, Wikipedia, the free encyklopedia [online]. [cit. 2012-22-10]. Dostupné na 

WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_de_Coubertin 

70

REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8 

38 

 



 

Džúdó 

Džúdó je úpolový sport, který pochází z Japonska. Na olympijské hry byl zařazen 

v roce  1964.  Džúdó  je  kontaktní  souboj  dvou  soupeřů,  kteří  se  snaží  pomocí 

dovolených technik, jako jsou hody, strhy, držení, škrcení a další získat bodové 

hodnocení a přemoci soupeře.

71

 



 

Přetahování lanem 

Přetahování  lanem  patří  také mezi  jedny z nejstarších sportů. Přetahování lanem 

bylo zařazeno do programu olympijských her pětkrát a to od roku 1900 do roku 

1920. Pravidla tohoto sportu spočívají v tom, že se dvě osmičlenná družstva držící 

lano,  snaží  přetáhnout  soupeřící  družstvo  přes  určitý  bod  na  svoji  stranu.  V 

současné  době  není  přetahování  lanem  zařazeno  do  programu  OH,  ale  stále  je 

řádným sportem uznaným Mezinárodním olympijským výborem

72

 



 

Šerm 

Šerm  je  úpolový  sport,  při  kterém  se  dva  soupeři  prostřednictvím  šermířské 

zbraně  snaží  zasáhnout  bodovanou  část  těla  soupeře.  Jako  šermířská  zbraň  se 

používá  kord,  fleret  nebo  šavle.  Do  programu  olympijských  her  byl  tento  sport 

zaveden  již  na  prvních  olympijských  hrách  v  roce  1896  a  je  jedním  z  mála 

disciplín, které jsou na programu her až do současnosti.

73

 



 

Taekwondo 

Taekwondo je kontaktní úpolový sport, ve kterém se útočník snaží zasáhnout dané 

části soupeřova těla prostřednictvím povolených úderů a kopů. Platné zásahy jsou 

bodově  hodnoceny.  Taekwondo  bylo  na  program  olympijských  her  poprvé 

zavedeno v roce 2000.

74

 



 

Zápas ve volném stylu a řeckořímský zápas 

Olympijské  disciplíny  zápas  ve  volném  stylu  a  řeckořímský  zápas  jsou 

charakterizovány v kapitole 4 Zápas. 

 

                                                 



71

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-

210-3700-8 

72

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8 

73

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8 

74

 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-



210-3700-8 

39 

 

5



 

ZÁPAS NA OLYMPIJSKCÝH HRÁCH 1896-1912 

Pro  sepsání  historie  zápasu  na  olympijských  hrách  jsem  určil  periodizaci,  která 

rozděluje  historii  olympijského  zápasu  do  4  období,  a  to  na  olympijské  hry  let 

1896-1912,  1912-1936,  1948-1988  a  1992-2012.  Tuto  periodizaci  jsem  zvolil 

kvůli důležitým politickým změnám a válkám (1. a 2. světová válka), které měnily 

území, uspořádání a názvy jednotlivých států, národní příslušnost sportovců a také 

se  u některých států  výrazně měnila  podpora sportu, což mělo eminentní  vliv na 

celkové výsledky zemí, jež zde porovnávám. 

V této a dalších kapitolách věnujících se danému období Olympijských her píši o 

jednotlivých  OH  obecně,  dále  popisuji  důležité  události  týkající  se  zápasu  na 

konkrétních  hrách,  uvádím  výsledkové  tabulky  jednotlivců,  zemí  a  jejich 

zhodnocení.  Závěrem  každé  kapitoly  hodnotím  konkrétní  období,  co  se  týče 

výsledků zúčastněných zemí, sportovců, významných změn a událostí. 

Jména  sportovců  jsou  pro  jednotnost  uváděna  v anglickém  tvaru.  Zkratky  názvů 

států za jménem sportovce jsou mezinárodní uznávanou zkratkou. Název států u 

jmen  jednotlivých  sportovců  je  zkratkou  názvu  státu,  který  sportovec 

reprezentoval při daných olympijských hrách, proto se ve výsledcích vyskytuje u 

jednoho  sportovce  i  více  národností  v závorce  za  jménem.  Tento  způsob 

sumarizace výsledků OH jsem vybral pro jednotnost a problém přechylování jmen 

do češtiny. Výsledky jsou prvotně sbírány z oficiálních stránek olympijských her 

(olympic.org)  a  následně  porovnávány  s internetovými  a  knižními  databázemi 

výsledků na OH. 



5.1

 

OH 1896 Atény, Řecko 

Myšlenka  obnovit  olympijské  hry  právě  v Aténách  se  setkala  s obrovským 

nadšením.  K pořádání  her  byla  vyhlášena  i  veřejná  sbírka,  do  které  se  hojně 

zapojila řecká veřejnost i podnikatelské špičky tehdejší doby. Hry se pořádaly na 

zrekonstruovaném stadionu, který byl postaven již v roce 330 př. n. l. Do hlediště 

se vešlo na 40 000 diváků a zahájení her vyšlo na 75. výročí nezávislosti Řecka. 



40 

 

Her  se  zúčastnilo  311  mužů  z 13  zemí.  Na  olympijských  hrách byl  do  programu 



zařazen pouze zápas řeckořímský.

75

 



Řeckořímský zápas 

Poprvé  byl  řeckořímský  zápas  zařazen  již  na  1.  olympijských  hrách.  Zprvu  se 

zápasilo bez rozdílu vah, o to bylo zajímavější, že zvítězil Carl Schumann, který 

měřil 163cm. Schuman později závodil i v gymnastice, kde na OH získal 3x zlato. 

Následně na hrách v roce 1900 a 1904 řeckořímský zápas nebyl zařazen, objevuje 

se opět  až na hrách 1908 a od té doby je nedílnou součástí her. Zápasilo se bez 

časového limitu, který byl zaveden až na hrách v roce 1924. 

Tab. 1: 1896 Atény- řeckořímský zápas, medailové umístění muži 

Váhová 

kategorie 



Zlato 

Stříbro 


Bronz 

bez rozdílu vah 

Carl Schumann 

(GER) 


Georgios Tsitas 

(GRE) 


Stephanos Christopoulos 

(GRE) 


5.2

 

OH 1900 Paříž, Francie 

Her  se  zúčastnilo  již  1300  sportovců  z 22  zemí.  Hry  se  konaly  5  měsíců  kvůli 

nešťastnému  rozhodnutí  Pierra  de  Coubertina  spojit  hry  se  světovou  výstavou. 

Hry  provázely  organizační  zmatky,  ale  po  sportovní  stránce  byly  na  vysoké 

úrovni. Her se mohly poprvé zúčastnit i ženy. Her se také účastnila i první česká 

výprava. Součástí her nebyl řeckořímský zápas ani zápas ve volném stylu.

76

 

5.3



 

OH 1904 St. Louis, Spojené státy americké 

Her  se  zúčastnilo  625  sportovců  ze  13  zemí.  Hry  byly  bohužel  opět  spojeny  se 

světovou výstavou. Organizátoři hry také rozložili do 5 měsíců a slíbili vypravit 

na evropský kontinent loď, která by přivezla soutěžící. Tento slib bohužel nebyl 

splněn  a  proto  z Evropy  dorazilo  jen  42  sportovců  ze  7  zemí.  Na  hry  dokonce 

nepřijel ani Pierre de Coubertin. Na hry byl zařazen pouze zápas ve volném stylu. 

                                                 

75

  BENDL,  V.,  CIBULA,  V.,  HAMŠÍK,  I.,  JEŽEK,  L.,  KUBEC,  J.,  ROUBAL,  J.,  Kniha 



olympijských her. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1994, 248 s. ISBN 80-205-0382-x 

76

  BENDL,  V.,  CIBULA,  V.,  HAMŠÍK,  I.,  JEŽEK,  L.,  KUBEC,  J.,  ROUBAL,  J.,  Kniha 



olympijských her. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1994, 248 s. ISBN 80-205-0382-x 

41 

 

Zápas ve volném stylu 

Zápas  ve  volném  stylu  byl  poprvé  zařazen  na  olympijské  hry  v roce  1904  v St. 

Luis.  Vzhledem  k neúčasti  evropských  sportovců,  kteří  na  hry  nedorazili  kvůli 

finanční  náročnosti,  obsadili  všechny  medailové  posty  v 7  vahách  sportovci 

Spojených států amerických. Váhové kategorie byly v librách, v tabulce 2 jsou pro 

jednotnost přepočítány na kilogramy. 

Tab. 2: 1904 St. Luis-zápas ve volném stylu, medailové umístění muži 

Váhová 

kategorie (kg) 



Zlato 

Stříbro 


Bronz 

-47,6 


Robert Curry (USA) 

John Hein (USA) 

Gustav Thiefenthaler 

(USA) 


47,6 - 52,16 

George Mehnert 

(USA) 

Gustav Bauer 



(USA) 

Wiliam Nelson (USA) 

52,16 - 56,7 

Isidor Niflot (USA) 

August Wester 

(USA) 


Zenon Strebler (USA) 

56,7 - 61,23 

Benjamin Bradshaw 

(USA) 


Theodore Mclear 

(USA) 


Charles Clapper (USA) 

61,23 - 65,77 

Otto Roehm (USA) 

Rudolph Tesing 

(USA) 

Albert Zirkel (USA) 



65,77 - 71,67 

Charles Ericksen 

(USA) 

William Beckmann 



(USA) 

Jerry Winholtz (USA) 

+71,67 

Bernhuff Hansen 



(USA) 

Frank Kungler 

(USA) 

Frederick Charles 



Warmbold (USA) 

5.4

 

OH 1908 Londýn, Velká Británie 

Her se zúčastnilo  2056 sportovců z 22 zemí. Hry se staly opět  součástí výstavy, 

nakonec ale toto spojení hrám poprvé pomohlo. Hry byly na vysoké úrovni, až na 

několik organizačních nedopatření.  Ačkoliv celé hry trvaly  na 6 měsíců, většina 

disciplín již proběhla v červenci. Na hrách byl poprvé zařazen zápas řeckořímský i 

volný styl.

77

 

Řeckořímský zápas 



V řeckořímském  zápase  se  poprvé  objevují  váhové  4  kategorie.  Nejúspěšnějšími 

zeměmi her byly evropské severské země: Švédsko, Finsko, Dánsko. 

                                                 

77

  BENDL,  V.,  CIBULA,  V.,  HAMŠÍK,  I.,  JEŽEK,  L.,  KUBEC,  J.,  ROUBAL,  J.,  Kniha 



olympijských her. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1994, 248 s. ISBN 80-205-0382-x 

42 

 

Tab. 3: 1908 Londýn- řeckořímský zápas, medailové umístění muži 



Váhová kategorie 

(kg) 


Zlato 

Stříbro 


Bronz 

-66,6 


Enrico Porro (ITA) 

Nikolai Orloff (RUS) 

Arvid Linden (FIN) 

66,6 - 73 

Frithiof Martensson 

(SWE) 


Mauritz Anderson 

(SWE) 


Anders Andersen 

(DEN) 


73 - 93 

Werner Weckman 

(FIN) 

Urjo Erik Mikael 



Saarela (FIN) 

Carl Marinus Jensen 

(DEN) 

+93 


Richard Weisz 

(HUN) 


Aleksander Petroff 

(RUS) 


Soren Marius Jensen 

(DEN) 


Zápas ve volném stylu 

Na hrách v roce 1908 v Londýně již byla pro zápasníky ze Spojených států větší 

konkurence  a  také  je  to  patrné  na  výsledkové  tabulce.  Naopak  zde  bylo  nejvíce 

reprezentantů z pořádající země, ta také získala nejvíce medailí. Od roku 1908 až 

1920  měl  zápas  ve  volném  stylu  na  OH  5  váhových  kategorií.  Zápas  nebyl  na 

následujících hrách v roce 1912 zařazen, objevuje se až v roce 1920 po 1. světové 

válce a od té doby je nedílnou součástí her. 

Tab. 4: 1908 Londýn-zápas ve volném stylu, medailové umístění muži 

Váhová kategorie 

(kg) 


Zlato 

Stříbro 


Bronz 

-54 


George Mehnert 

(USA) 


William Press (GBR) 

Aubert Cote 

(CAN) 

54 - 60,3 



George Dole (USA) 

James Slim (GBR) 

William Mckie 

(GBR) 


60,3 - 66,6 

George Relwyskow 

(GBR) 

William Wood (GBR) 



Albert Gingell 

(GBR) 


66,6 - 73 

Stanley Bacon (GBR) 

George Relwyskow 

(GBR) 


Frederick Beck 

(GBR) 


+73 

George O´Kelly 

(GBR) 

Jacob Gunderson 



(NOR) 

Edward Barrett 

(GBR) 

5.5

 

OH 1912 Stockholm, Švédsko 

Her  se  zúčastnilo  2546  sportovců  z 28  zemí.  Poprvé  se  zde  účastnili  sportovci 

všech  kontinentů  a  součástí  her  byly  i  umělecké  disciplíny  s tematikou  jako 


43 

 

architektura, hudba, literatura a sochařství. Český olympijský výbor vyslal na hry 



45 sportovců. Na těchto hrách nebyl zápas ve volném stylu zařazen.

78

 



Řeckořímský zápas 

Na  těchto  hrách  přibyla  v řeckořímském  zápase  jedna  váhová  kategorie,  celkem 

tedy 5. Nejúspěšnějšími zeměmi byly opět evropské severské země, nyní byla ale 

vidět  větší  převaha  Finska  a  Švédska.  Finsko  získalo  7  a  Švédsko  4  medaile. 

Zápasilo  se  stále  bez  časového  limitu,  což  mělo  za  následek,  že  zápas  mezi 

Martinem Kleinem (RUS) a Alfredem Sikainenem trval neuvěřitelných 11 hodin a 

40  minut.  Vítěz  Martin  Klein  byl  ale  tak  vyčerpán,  že  nemohl  nastoupit 

k finálovému souboji, získal tedy stříbrnou medaili. 

Tab. 5: 1912 Stockholm- řeckořímský zápas, medailové umístění muži 

Váhová kategorie 

(kg) 

Zlato 


Stříbro 

Bronz 


-60 

Kaarlo Koskelo (FIN) 

Georg Gerstacker 

(GER) 


Otto Lasanen (FIN) 

60 - 67,5 

Eemil Erneste Vare 

(FIN) 


Gustaf Malmstrom 

(SWE) 


Edvin Mattiasson 

(SWE) 


67,5 - 75 

Claes Johanson (SWE)  Martin Klein (RUS) 

Alfred Sikainen 

(FIN) 


75 - 82,5 

Ivar Theodor Bohling 

(FIN) 

Anders Ahlgren 



(SWE) 

Bela Varga (HUN) 

+82,5 

Urjo Erik Mikael 



Saarela (FIN) 

Johan Fredrik Olin 

(FIN) 

Soren Marius Jensen 



(DEN) 

5.6

 

Zhodnocení období 1896-1912 

Celkem  byl  zápas  v tomto  období  zařazen  do  programu  OH  5x,  v následných 

hrách jsou již oba styly bez výjimky součástí každých OH. Zápas v těchto letech 

prošel  vývojem  pravidel  i  rozšiřováním  váhových  kategorií.  Ve  výsledkových 

tabulkách  tohoto  období  jsou  zařazeny  všechny  státy,  které  získaly  alespoň  1 

medaili na některých z her. Větší konkurence byla v řeckořímském zápase, kde si 

medaile rozdělilo celkem 8 zemí. Zápas ve volném stylu nebyl celosvětově toliko 

rozšířen, a proto se o medailové umístění postaraly pouze 4 země. 

                                                 

78

  GIFFORD,  C.  Olympijské  hry  od Atén  1896  k  Aténám  2004. 1.  vyd.  Překlad  Stanislav  Křítek. 



Havlíčkův Brod: Fragment, 2004, 80 s. ISBN 80-720-0907-9 

44 

 

Řeckořímský zápas 

Z tabulky  je  patrné,  že  nejúspěšnějšími  zeměmi  byly  evropské  severské  státy 

v čele  s Finskem,  které  získalo  celkem  10  medailí.  V tabulce  jsou  zařazeny 

všechny  státy,  které  získaly  alespoň  jednu  medaili  na  OH  1896-1912.  Mezi 

zeměmi jsou pouze evropské státy a Rusko. 

Tab. 6: 1896 - 1912- řeckořímský zápas, medailové umístění muži 

Poř. 


Země 

Zlato 


Stříbro 

Bronz 


Celkem 

Finsko 





10 

Švédsko 





Dánsko 



  

  



Rusko 



  

  



Maďarsko 



  



Řecko 



  



Německo 



  



Download 0.87 Mb.

Do'stlaringiz bilan baham:
1   2   3   4   5   6   7   8   9




Ma'lumotlar bazasi mualliflik huquqi bilan himoyalangan ©fayllar.org 2024
ma'muriyatiga murojaat qiling