Nedemokratické režimy Základy politologie


Download 445 b.
Sana26.07.2017
Hajmi445 b.
#12099


Nedemokratické režimy

  • Základy politologie

  • Úvod do politologie

  • Mgr. Petra Měšťánková


Terminologie

  • Pojmy užívané pro označení nedemokratického režimu

    • Despocie
      • Označení starověkých východních monarchií (egyptská, babylónská, perská, atd.)
    • Tyranie
      • Řecko 7. a 6. století př. Kr.
    • Absolutismus
      • Evropa 16. až 18. století
    • Diktatura a autokracie
      • Obecné pojmy
    • Totalitní režim (totalitarismus) a autoritářský režim (autoritářství)
      • Moderní pojmy, spojené s 20. stoletím


Terminologie

  • První generace prací o nedemokratických režimech pracovala hlavně s pojmem totalitarismus, totalita, totalitní režim

  • Nerozlišovala mezi jednotlivými typy nedemokratických režimů a hovořila jen o totalitních režimech.



Terminologie

  • Hlavní autoři a díla:

    • H. Arendtová (1951): Původ totalitarismu I.-III
    • Jacob L. Talmon (1952): O původu totalitní demokracie
    • Raymond Aron (1965): Demokracie a totalitarismus
    • C. Friedrich a Z. Brzeziński (1956): Totalitarian Dictatorship and Autocracy
  • K druhé generaci autorů hlásících se k tomuto pojetí nedemokratických režimů patří L. Schapiro (1972):

    • Totalitarianism. Key Concept in Political Science
  • Řadí se k nim také Edgar Carr, Franz Neumann, Karl Popper, Norbert Bobbius



Terminologie

  • Společná myšlenka:

    • Podstatou totalitarismu je totalitní myšlení. Totalitářství je imanentním rysem lidské povahy, který se projevuje v počínání lidí nebo člověka ve všech historicky známých společenstvích.
    • Totalitarismus tudíž byl, je a bude, protože je nedílnou součástí lidské civilizace.
  • V rámci existuje i proud, který považuje totalitní režim za fenomén moderní společnosti.

    • H. Arendtová: Totalitarismus je výrazem vývoje moderní „masové“ společnosti, která postrádá vnitřní třídní strukturu a proměňuje jedince v izolované bytosti, jimž chybí vědomí sounáležitosti.


Terminologie – původ pojmu totalitarismus

  • 1925: Benito Mussolini zavádí pojem do politické praxe.

  • Odvozen ze slova totalitarieta = valná hromada

  • Mussolini jím označoval pozitivní společenský stav, stát, který měl být všezahrnující (lo stato totalitario) a který měl překonat rozdělenou italskou společnost.

  • V Německu se výraz totalitär objevil ve spojení „totální mobilizace“ (1930), v r. 1931 byl použit výraz „totalitní stát“ v diskuzi o národním socialismu.



Terminologie – původ pojmu totalitarismus

  • Ve 30. letech byl používán v protikladu k parlamentní demokracii a označoval nacistické Německo, komunistické Rusko a fašistickou Itálii.

  • V průběhu 2.světové války se používal propagandisticky proti mocnostem osy a jejím spojencům a stal se z něj negativní pojem.

  • Po 2. světové válce se stal běžným termínem pro odbornou i neodbornou veřejnost.



Terminologie

  • Druhá generace pracuje s pojmem autoritářský režim a snaží se rozlišovat jednotlivé typy nedemokratických režimů

  • Hlavní autoři a díla:

    • G. O’Donnell (1973): Modernization and Bureaucratic Authoritarianism: Studies in South American Politics
    • Juan J. Linz (1973, 2000): Totalitarian and Authoritarian Regimes
    • A. Perlmutter (1981): Modern Authoritarianism: A Comparative Analysis (1981)
    • P. Brooker (2000): Non-Democratic Regimes. Theory, Government and Politics


Terminologie

  • V češtině rozlišujeme pojmy autorita a autoritářský.

  • Autorita = "moc, která je přijímána, respektována, legitimována".

  • Důležitý je vztah autority ke svobodě

    • Autorita neuznávající svobodu přechází v autoritářství.
    • Autorita, která uznává svobodu, je autoritativní.
    • Autorita, která neuznává svobodu, je autoritářská.


Definice totalitního režimu

  • Edgar Carr:

    • Je to víra, že nějaká organizovaná skupina nebo instituce, či církev, vláda nebo strana má zvláštní přístup k pravdě.
  • Raymond Aron: takový režim, kde:

    • Jedna strana má monopol na pravdu,
    • kde monopolní strana je vedena ideologií, která se stává oficiální státní pravdou,
    • k šíření ideologie stát využívá monopol prostředků násilí a monopol prostředků přesvědčování,
    • ekonomické a profesní aktivity jsou podřízeny státu a stávají se součástí státu samého,
    • všechny chyby se stávají chybami ideologickými a musí být stíhány policejním a ideologickým terorem.


Definice totalitního režimu

  • Klasická definice Carla Friedricha a Zbignieva Brzezińského: takový režim, kde existuje:

    • Oficiální ideologie, která pohlcuje veškeré aspekty lidského života
    • Jedna masová strana založená na určité ideologii
    • Vládní monopol ozbrojených sil a policie
    • Vládní monopol masmedií
    • Systém policejního teroru
    • Centrálně řízená ekonomika
    • Expansionismus a politická kontrola soudnictví


Definice totalitního režimu

  • Giovanni Sartori:

    • Je to moderní fenomén spojený s moderní technologií, která umožňuje totální rozšíření a pronikání moci, a s ideologizací politiky (=náboženství).
    • Podstatou je synchronizace politických, sociálních a kulturních struktur uvnitř státu kontrolovaného jedinou stranou.
    • Společnost je uvězněna uvnitř státu.
    • Politická nadvláda zasahuje i do soukromého života člověka.
    • Je to ideální typ, ke kterému se existující režimy jen blíží.


Definice totalitního režimu

  • Důležitou součástí úvah o totalitním režimu byla jeho schopnost udržet se.

  • První práce (např. H. Arendtová) kladly důraz na teror.

  • Podle Sartoriho se ale totalitní režim nemusí k násilí uchylovat. Mnohem důležitější je všeobecné rozšíření pocitu strachu.



Definice autoritářského režimu

  • Vychází z kritiky konceptu totalitarismu, která se objevila v 60. letech.

  • Impulsem bylo zjištění, že komunistické režimy jako prototyp totalitní společnosti se vyvíjejí, vzdalují se modelu z 50. let a od sebe se odlišují.

  • V 70. letech se většina politologů shodla, že není vhodné užívat označení totalitarismus pro existující nedemokratické režimy.

  • Objevil se nový termín autoritářství nebo autoritářský režim.

  • K propracování tohoto směru výzkumu přispěli Giovanni Sartori, Robert Dahl, Amos Perlmutter, Juan J. Linz, Jean Blondel a další.



Definice autoritářského režimu

  • G. Sartori: Jedná se o politický režim, který zneužívá autoritu a ponechává minimální prostor svobodě.

  • Kritéria Juana J. Linze pro vymezení nedemokratických režimů

    • Na stupni politického pluralismu v kontinuu od omezeného pluralismu k monismu
    • Na stupni reálné politické participace lidí v kontinuu od depolitizace k mobilizaci.
    • Na stupni ideologizace v kontinuu od přítomnosti mentálních paradigmat k centrálnímu postavení ideologie
    • Na stupni vůdcovství v kontinuu od vůdcovství omezeného (”nechtěného”) až po vůdcovství cílené.


Definice autoritářského režimu

  • Linz v knize Totalitarian and Authoritarian Regimes vymezil na základě těchto 4 kritérií kategorii totalitního, autoritářského a tradičního režimu.

  • Spolu s A. Stepanem v knize Problems of Democratic Transition and Consolidation: Southern Europe, South America, and Post-Communist Europe vytvořil další kategorii posttotalitního režimu.



Rozlišení totalitního a autoritářského režimu podle Linzových kritérií



Rozlišení totalitního a autoritářského režimu podle Linzových kritérií

  • Totalitní

    • Jedna strana, která kontroluje celou společnost a snaží se eliminovat všechny její subsystémy. Má monopol na moc.
    • Propracovaná ideologie, snaha vytvořit utopickou společnost.
    • Vedení si může dovolit vše. Jeho jednání je nepředvídatelné.
    • Participace skrze masové organizace. Mobilizace skrze stranu.
    • Blíží se mu nacistické Německo a SSSR v době Stalina.


Rozlišení tradičního a postotalitního režimu podle Linzových kritérií



Rozlišení tradičního a postotalitního režimu podle Linzových kritérií

  • Tradiční

    • Nechává existovat hospodářské a společenské organizace, které jsou ale pod stálou despotickou kontrolou vládce.
    • Chybí vypracovaná ideologie nebo program. Kult osobnosti.
    • Vysoce personalizované vůdcovství. Nepotismus a sklony k vytvoření dynastie.
    • Participace nízká. Mobilizace občanů při speciálních příležitostech.
    • Např. Nikaragua (Somoza), Domin. rep. (Trujillo) a další.


Typologie nedemokratických režimů

  • Obecná typologie (Barbara Geddes) podle toho, kdo je u moci:

    • Osobní nedemokratické režimy
    • Vojenské nedemokratické režimy
    • Nedemokratické režimy s jednou stranou


Osobní nedemokratické režimy

  • Kategorie: Sultánsko-autoritářské režimy (Linz)

    • Moderní forma osobní vlády
    • Vládne zde jedinec, ale jeho moc je založena na na strachu (represi) a loajalitě jeho spolupracovníků.
    • Typický nepotismus, snaha ustavit rodinnou dynastii, kult osobnosti
    • Koncentrace národního bohatství v rukou rodiny a okolí
    • Ustavuje se v společnostech agrárních – nevzdělanost, chudoba
    • typické pro střední Ameriku a Karibik v 20. století
      • Somoza (Nikaragua), Trujillo (Dominikánská republika), Duvalier (Haiti), Batista (Kuba)


Typologie nedemokratických režimů

  • Vojenské nedemokratické režimy

    • U moci vojenské složky
      • Byrokraticko-vojenské režimy (Linz)
      • Vojenské junty


Vojenské nedemokratické režimy

  • Byrokraticko – vojenské

    • Vládnoucí koalici tvoří armáda a byrokraté
    • Chybí ideologie, program je pragmatický
    • Snaha vytvořit dojem legitimity → dochází k přijetí ústavy, nechává velice omezeně fungovat parlament, zneužívá moci soudní, naprostá poslušnost správy.
    • Opozici nechávají prostor, ale pokud vystupuje → represe
    • Objevily se v 60. letech ve vyspělých zemích Latinské Ameriky – Argentina, Chile, Uruguay, Brazílie


Vojenské nedemokratické režimy

  • Vojenská junta:

    • u moci krátkou dobu – prozatímní vláda
    • Cíl – pořádek a připravit zemi zpět na civilní vládu
    • Mise splněna – sami odchází
    • typické v jižní Americe v 1950s
      • Argentina – 1930-1932, 1943-1946, 1955-1958
      • Brazílie – 1945, 1954-1955


Typologie nedemokratických režimů

  • Nedemokratické režimy s jednou stranou

    • V čele jedna strana, která kontroluje přístup k úřadům a politiku
    • Buď: jen jedna strana (komunistické režimy)
    • Nebo: jedna hegemonická strana = v systému existují i menší strany, které soutěží o moc, ale nejsou schopny vystřídat vládnoucí stranu
      • Legimita: revoluce nebo boj za nezávislost (Afrika)


Přechody k demokracii

  • Přechod/tranzice:

    • interval mezi rozkladem starého režimu a institucionalizací nového
  • charakteristika:

    • nejsou pevně definována a všeobecně přijímána pravidla hry
    • Boj aktérů za uspokojení svých zájmů
    • Boj za určení pravidel hry


Ukončení nedemokratického režimu

  • Uveden podněty (jakými?)

  • Předpokladem je rozpad jednoty vládnoucího bloku

  • Část vládnoucí elity začne jednat s opozicí o změně pravidel hry

  • Způsob přechodu určuje, zda se ustaví demokratický režim a jaký charakter bude mít



Transakce, kolaps a sebevyloučení

  • 2 kritéria:

    • podíl části autoritářské elity na změnách
    • rychlost prováděných změn
  • J. J. Linz: přechod zlomem (ruptura by golpe) a sjednaná reforma (reforma pactada)

  • G. O’Donnell: přechod transakcí a přechod kolapsem režimu

  • Scott Mainwaring: přechod sebevyloučením (transition by extrication)



Transakce – sjednaný přechod

  • Počátek:

    • část autoritářské elity je nakloněna k demokratizaci režimu
  • Základem je konsensus mezi proreformní částí vládnoucí elity a umírněným křídlem opozice

  • Silná vyjednávací pozice autoritářské elity

  • Výsledek: dohoda (pakt)

    • definuje pravidla hry a garantuje životní zájmy aktérů
    • Měl by zahrnovat zájmy všech významných politických aktérů


Transakce – sjednaný přechod

  • Pozitiva:

    • nehlučné odstranění bývalé vládnoucí elity
    • nedochází k rozdělení společnosti
    • přechod je méně bolestný
  • Negativa:

    • Dlouhodobost
    • pomalé odstranění institucionálních přežitků starého režimu


Kolaps

  • Počátek: úplná ztráta důvěryhodnosti a legitimity autoritářského režimu

  • Autoritářská elita není schopna se podílet na probíhajících změnách

  • Nový režim nenavazuje na starý

  • Vytváří nové struktury a instituce

  • Často se bývalé elity nemohou účastnit politického života v zemi

  • Dělení společnosti na „my“ a „oni“



Přechod sebevyloučením

  • Počátek: rozpad jednoty autoritářské elity

  • Elita včas předává moc opozici

  • Okrajově se podílí na novém definování pravidel hry

  • Slabá vyjednávací pozice

  • Definitivní ztráta moci v prvních svobodných volbách



Průběh přechodu – liberalizace a demokratizace

  • Adam Przeworski

  • Liberalizace = „otevření“ (apertura), „přestavba“ (perestrojka)

    • počáteční fáze přechodu
    • Předpokladem pro zahájení je rozdělení mocenské elity
      • Elita - zastánci tvrdého křídla a reformátoři
      • opozice - radikálové a umírnění
    • rozhodnutí o „otevření se“ vychází zevnitř starého režimu
    • rozšiřují se práva pro skupiny, které byly dříve vyloučeny z politického života


Liberalizace 2

  • Charakteristická nejistotou a možností zvratu

  • Úspěšná, když dojde k dohodě mezi reformátory a umírněnými

  • Proces je pod kontrolou autoritářské elity

  • Liberalizace nemusí dospět do fáze demokratizace

  • Často návrat k autoritářskému režimu



Demokratizace

  • Snaha proměnit režim v demokracii

  • Opozice se stává aktérem a hybatelem změn

  • Jednání o demokratických pravidlech hry mezi umírněnou opozicí a reformisty

  • Je stabilnější a poskytuje určité záruky

  • konání svobodných voleb



Demokratická konsolidace

  • proces následující po úspěšném dokončení demokratizace

  • G. O‘Donnell: tzv. druhá tranzice od demokraticky zvolené vlády k demokratickému režimu

  • Zahrnuje budování a posílení demokratických institucí

  • Často vyžaduje změnu dohod uzavřených během přechodu k demokracii

  • Cílem je změnit nastavení vztahů a institucí mezi politickými aktéry



Download 445 b.

Do'stlaringiz bilan baham:




Ma'lumotlar bazasi mualliflik huquqi bilan himoyalangan ©fayllar.org 2024
ma'muriyatiga murojaat qiling