Nedemokratické režimy Základy politologie

Nedemokratické režimy

• Základy politologie

• Úvod do politologie

• Mgr. Petra Měšťánková

Terminologie

• Pojmy užívané pro označení nedemokratického režimu

• Despocie
• Označení starověkých východních monarchií (egyptská, babylónská, perská, atd.)
• Tyranie
• Řecko 7. a 6. století př. Kr.
• Absolutismus
• Evropa 16. až 18. století
• Diktatura a autokracie
• Obecné pojmy
• Totalitní režim (totalitarismus) a autoritářský režim (autoritářství)
• Moderní pojmy, spojené s 20. stoletím

Terminologie

• První generace prací o nedemokratických režimech pracovala hlavně s pojmem totalitarismus, totalita, totalitní režim

• Nerozlišovala mezi jednotlivými typy nedemokratických režimů a hovořila jen o totalitních režimech.

Terminologie

• Hlavní autoři a díla:

• H. Arendtová (1951): Původ totalitarismu I.-III
• Jacob L. Talmon (1952): O původu totalitní demokracie
• Raymond Aron (1965): Demokracie a totalitarismus
• C. Friedrich a Z. Brzeziński (1956): Totalitarian Dictatorship and Autocracy

• K druhé generaci autorů hlásících se k tomuto pojetí nedemokratických režimů patří L. Schapiro (1972):

• Totalitarianism. Key Concept in Political Science

• Řadí se k nim také Edgar Carr, Franz Neumann, Karl Popper, Norbert Bobbius

Terminologie

• Společná myšlenka:

• Podstatou totalitarismu je totalitní myšlení. Totalitářství je imanentním rysem lidské povahy, který se projevuje v počínání lidí nebo člověka ve všech historicky známých společenstvích.
• Totalitarismus tudíž byl, je a bude, protože je nedílnou součástí lidské civilizace.

• V rámci existuje i proud, který považuje totalitní režim za fenomén moderní společnosti.

• H. Arendtová: Totalitarismus je výrazem vývoje moderní „masové“ společnosti, která postrádá vnitřní třídní strukturu a proměňuje jedince v izolované bytosti, jimž chybí vědomí sounáležitosti.

Terminologie – původ pojmu totalitarismus

• 1925: Benito Mussolini zavádí pojem do politické praxe.

• Odvozen ze slova totalitarieta = valná hromada

• Mussolini jím označoval pozitivní společenský stav, stát, který měl být všezahrnující (lo stato totalitario) a který měl překonat rozdělenou italskou společnost.

• V Německu se výraz totalitär objevil ve spojení „totální mobilizace“ (1930), v r. 1931 byl použit výraz „totalitní stát“ v diskuzi o národním socialismu.

Terminologie – původ pojmu totalitarismus

• Ve 30. letech byl používán v protikladu k parlamentní demokracii a označoval nacistické Německo, komunistické Rusko a fašistickou Itálii.

• V průběhu 2.světové války se používal propagandisticky proti mocnostem osy a jejím spojencům a stal se z něj negativní pojem.

• Po 2. světové válce se stal běžným termínem pro odbornou i neodbornou veřejnost.

Terminologie

• Druhá generace pracuje s pojmem autoritářský režim a snaží se rozlišovat jednotlivé typy nedemokratických režimů

• Hlavní autoři a díla:

• G. O’Donnell (1973): Modernization and Bureaucratic Authoritarianism: Studies in South American Politics
• Juan J. Linz (1973, 2000): Totalitarian and Authoritarian Regimes
• A. Perlmutter (1981): Modern Authoritarianism: A Comparative Analysis (1981)
• P. Brooker (2000): Non-Democratic Regimes. Theory, Government and Politics

Terminologie

• V češtině rozlišujeme pojmy autorita a autoritářský.

• Autorita = "moc, která je přijímána, respektována, legitimována".

• Důležitý je vztah autority ke svobodě

• Autorita neuznávající svobodu přechází v autoritářství.
• Autorita, která uznává svobodu, je autoritativní.
• Autorita, která neuznává svobodu, je autoritářská.

Definice totalitního režimu

• Edgar Carr:

• Je to víra, že nějaká organizovaná skupina nebo instituce, či církev, vláda nebo strana má zvláštní přístup k pravdě.

• Raymond Aron: takový režim, kde:

• Jedna strana má monopol na pravdu,
• kde monopolní strana je vedena ideologií, která se stává oficiální státní pravdou,
• k šíření ideologie stát využívá monopol prostředků násilí a monopol prostředků přesvědčování,
• ekonomické a profesní aktivity jsou podřízeny státu a stávají se součástí státu samého,
• všechny chyby se stávají chybami ideologickými a musí být stíhány policejním a ideologickým terorem.

Definice totalitního režimu

• Klasická definice Carla Friedricha a Zbignieva Brzezińského: takový režim, kde existuje:

• Oficiální ideologie, která pohlcuje veškeré aspekty lidského života
• Jedna masová strana založená na určité ideologii
• Vládní monopol ozbrojených sil a policie
• Vládní monopol masmedií
• Systém policejního teroru
• Centrálně řízená ekonomika
• Expansionismus a politická kontrola soudnictví

Definice totalitního režimu

• Giovanni Sartori:

• Je to moderní fenomén spojený s moderní technologií, která umožňuje totální rozšíření a pronikání moci, a s ideologizací politiky (=náboženství).
• Podstatou je synchronizace politických, sociálních a kulturních struktur uvnitř státu kontrolovaného jedinou stranou.
• Společnost je uvězněna uvnitř státu.
• Politická nadvláda zasahuje i do soukromého života člověka.
• Je to ideální typ, ke kterému se existující režimy jen blíží.

Definice totalitního režimu

• Důležitou součástí úvah o totalitním režimu byla jeho schopnost udržet se.

• První práce (např. H. Arendtová) kladly důraz na teror.

• Podle Sartoriho se ale totalitní režim nemusí k násilí uchylovat. Mnohem důležitější je všeobecné rozšíření pocitu strachu.

Definice autoritářského režimu

• Vychází z kritiky konceptu totalitarismu, která se objevila v 60. letech.

• Impulsem bylo zjištění, že komunistické režimy jako prototyp totalitní společnosti se vyvíjejí, vzdalují se modelu z 50. let a od sebe se odlišují.

• V 70. letech se většina politologů shodla, že není vhodné užívat označení totalitarismus pro existující nedemokratické režimy.

• Objevil se nový termín autoritářství nebo autoritářský režim.

• K propracování tohoto směru výzkumu přispěli Giovanni Sartori, Robert Dahl, Amos Perlmutter, Juan J. Linz, Jean Blondel a další.

Definice autoritářského režimu

• G. Sartori: Jedná se o politický režim, který zneužívá autoritu a ponechává minimální prostor svobodě.

• Kritéria Juana J. Linze pro vymezení nedemokratických režimů

• Na stupni politického pluralismu v kontinuu od omezeného pluralismu k monismu
• Na stupni reálné politické participace lidí v kontinuu od depolitizace k mobilizaci.
• Na stupni ideologizace v kontinuu od přítomnosti mentálních paradigmat k centrálnímu postavení ideologie
• Na stupni vůdcovství v kontinuu od vůdcovství omezeného (”nechtěného”) až po vůdcovství cílené.

Definice autoritářského režimu

• Linz v knize Totalitarian and Authoritarian Regimes vymezil na základě těchto 4 kritérií kategorii totalitního, autoritářského a tradičního režimu.

• Spolu s A. Stepanem v knize Problems of Democratic Transition and Consolidation: Southern Europe, South America, and Post-Communist Europe vytvořil další kategorii posttotalitního režimu.

Rozlišení totalitního a autoritářského režimu podle Linzových kritérií

Rozlišení totalitního a autoritářského režimu podle Linzových kritérií

• Totalitní

• Jedna strana, která kontroluje celou společnost a snaží se eliminovat všechny její subsystémy. Má monopol na moc.
• Propracovaná ideologie, snaha vytvořit utopickou společnost.
• Vedení si může dovolit vše. Jeho jednání je nepředvídatelné.
• Participace skrze masové organizace. Mobilizace skrze stranu.
• Blíží se mu nacistické Německo a SSSR v době Stalina.

Rozlišení tradičního a postotalitního režimu podle Linzových kritérií

Rozlišení tradičního a postotalitního režimu podle Linzových kritérií

• Tradiční

• Nechává existovat hospodářské a společenské organizace, které jsou ale pod stálou despotickou kontrolou vládce.
• Chybí vypracovaná ideologie nebo program. Kult osobnosti.
• Vysoce personalizované vůdcovství. Nepotismus a sklony k vytvoření dynastie.
• Participace nízká. Mobilizace občanů při speciálních příležitostech.
• Např. Nikaragua (Somoza), Domin. rep. (Trujillo) a další.

Typologie nedemokratických režimů

• Obecná typologie (Barbara Geddes) podle toho, kdo je u moci:

• Osobní nedemokratické režimy
• Vojenské nedemokratické režimy
• Nedemokratické režimy s jednou stranou

Osobní nedemokratické režimy

• Kategorie: Sultánsko-autoritářské režimy (Linz)

• Moderní forma osobní vlády
• Vládne zde jedinec, ale jeho moc je založena na na strachu (represi) a loajalitě jeho spolupracovníků.
• Typický nepotismus, snaha ustavit rodinnou dynastii, kult osobnosti
• Koncentrace národního bohatství v rukou rodiny a okolí
• Ustavuje se v společnostech agrárních – nevzdělanost, chudoba
• typické pro střední Ameriku a Karibik v 20. století
• Somoza (Nikaragua), Trujillo (Dominikánská republika), Duvalier (Haiti), Batista (Kuba)

Typologie nedemokratických režimů

• Vojenské nedemokratické režimy

• U moci vojenské složky
• Byrokraticko-vojenské režimy (Linz)
• Vojenské junty

Vojenské nedemokratické režimy

• Byrokraticko – vojenské

• Vládnoucí koalici tvoří armáda a byrokraté
• Chybí ideologie, program je pragmatický
• Snaha vytvořit dojem legitimity → dochází k přijetí ústavy, nechává velice omezeně fungovat parlament, zneužívá moci soudní, naprostá poslušnost správy.
• Opozici nechávají prostor, ale pokud vystupuje → represe
• Objevily se v 60. letech ve vyspělých zemích Latinské Ameriky – Argentina, Chile, Uruguay, Brazílie

Vojenské nedemokratické režimy

• Vojenská junta:

• u moci krátkou dobu – prozatímní vláda
• Cíl – pořádek a připravit zemi zpět na civilní vládu
• Mise splněna – sami odchází
• typické v jižní Americe v 1950s
• Argentina – 1930-1932, 1943-1946, 1955-1958
• Brazílie – 1945, 1954-1955

Typologie nedemokratických režimů

• Nedemokratické režimy s jednou stranou

• V čele jedna strana, která kontroluje přístup k úřadům a politiku
• Buď: jen jedna strana (komunistické režimy)
• Nebo: jedna hegemonická strana = v systému existují i menší strany, které soutěží o moc, ale nejsou schopny vystřídat vládnoucí stranu
• Legimita: revoluce nebo boj za nezávislost (Afrika)

Přechody k demokracii

• Přechod/tranzice:

• interval mezi rozkladem starého režimu a institucionalizací nového

• charakteristika:

• nejsou pevně definována a všeobecně přijímána pravidla hry
• Boj aktérů za uspokojení svých zájmů
• Boj za určení pravidel hry

Ukončení nedemokratického režimu

• Uveden podněty (jakými?)

• Předpokladem je rozpad jednoty vládnoucího bloku

• Část vládnoucí elity začne jednat s opozicí o změně pravidel hry

• Způsob přechodu určuje, zda se ustaví demokratický režim a jaký charakter bude mít

Transakce, kolaps a sebevyloučení

• 2 kritéria:

• podíl části autoritářské elity na změnách
• rychlost prováděných změn

• J. J. Linz: přechod zlomem (ruptura by golpe) a sjednaná reforma (reforma pactada)

• G. O’Donnell: přechod transakcí a přechod kolapsem režimu

• Scott Mainwaring: přechod sebevyloučením (transition by extrication)

Transakce – sjednaný přechod

• Počátek:

• část autoritářské elity je nakloněna k demokratizaci režimu

• Základem je konsensus mezi proreformní částí vládnoucí elity a umírněným křídlem opozice

• Silná vyjednávací pozice autoritářské elity

• Výsledek: dohoda (pakt)

• definuje pravidla hry a garantuje životní zájmy aktérů
• Měl by zahrnovat zájmy všech významných politických aktérů

Transakce – sjednaný přechod

• Pozitiva:

• nehlučné odstranění bývalé vládnoucí elity
• nedochází k rozdělení společnosti
• přechod je méně bolestný

• Negativa:

• Dlouhodobost
• pomalé odstranění institucionálních přežitků starého režimu

Kolaps

• Počátek: úplná ztráta důvěryhodnosti a legitimity autoritářského režimu

• Autoritářská elita není schopna se podílet na probíhajících změnách

• Nový režim nenavazuje na starý

• Vytváří nové struktury a instituce

• Často se bývalé elity nemohou účastnit politického života v zemi

• Dělení společnosti na „my“ a „oni“

Přechod sebevyloučením

• Počátek: rozpad jednoty autoritářské elity

• Elita včas předává moc opozici

• Okrajově se podílí na novém definování pravidel hry

• Slabá vyjednávací pozice

• Definitivní ztráta moci v prvních svobodných volbách

Průběh přechodu – liberalizace a demokratizace

• Adam Przeworski

• Liberalizace = „otevření“ (apertura), „přestavba“ (perestrojka)

• počáteční fáze přechodu
• Předpokladem pro zahájení je rozdělení mocenské elity
• Elita - zastánci tvrdého křídla a reformátoři
• opozice - radikálové a umírnění
• rozhodnutí o „otevření se“ vychází zevnitř starého režimu
• rozšiřují se práva pro skupiny, které byly dříve vyloučeny z politického života

Liberalizace 2

• Charakteristická nejistotou a možností zvratu

• Úspěšná, když dojde k dohodě mezi reformátory a umírněnými

• Proces je pod kontrolou autoritářské elity

• Liberalizace nemusí dospět do fáze demokratizace

• Často návrat k autoritářskému režimu

Demokratizace

• Snaha proměnit režim v demokracii

• Opozice se stává aktérem a hybatelem změn

• Jednání o demokratických pravidlech hry mezi umírněnou opozicí a reformisty

• Je stabilnější a poskytuje určité záruky

• konání svobodných voleb

Demokratická konsolidace

• proces následující po úspěšném dokončení demokratizace

• G. O‘Donnell: tzv. druhá tranzice od demokraticky zvolené vlády k demokratickému režimu

• Zahrnuje budování a posílení demokratických institucí

• Často vyžaduje změnu dohod uzavřených během přechodu k demokracii

• Cílem je změnit nastavení vztahů a institucí mezi politickými aktéry