Vysoké UČENÍ technické V brně

Obrázek 5: Tvorba uživatelského rozhraní pomocí XML zápisu 
3.3.1 
Customizace komponent 
Pokud vývojář nemůže dosáhnout požadovaného chování či vzhledu s využitím vestavěných 
komponent, může si vytvořit vlastní pomocí dědičnosti. V tomto případě využije základní 
komponentu View, či kteroukoli specifičtější komponentu. Nejčastějším přístupem bývá: 
1) Vytvoření nové třídy dědící z bázové View třídy (např. TextView). 
2) Přidání konstruktoru s parametrem atributů, které jsou vytvořeny z XML souboru. Tímto 
způsobem může komponentu rozšířit o nové atributy, které určují počáteční nastavení 
komponenty. 
3) Přidání metod obsluhující chování komponenty, reakce na uživatelské vstupy a obecnou 
logiku komponenty. 
4) Přetížení metody onDraw() a onMeasure(). Díky metodě onDraw() je vývojáři umožněno 
provádět 2D grafické operace na instanci třídy Canvas. Pomocí metody onMeasure() vývojář 
určuje, jakou výšku a šířku bude mít koncová komponenta. Informace o velikosti 
komponenty jsou důležité zejména pro rodičovské elementy v rozvržení uživatelského 
rozhraní.

---

12 
3.3.2 
Složené komponenty 
Pokud si vývojář postačí s použitím vestavěných komponent a chce nějakou skupinu zapouzdřit 
a využívat ji samostatně, může pro tento účel využít složení komponent. Typicky tak učiní pomocí 
rozšíření již existující komponenty rozvržení (např. LinearLayout). Nastavení a rozvržení může poté 
vývojář definovat pomocí XML, nebo komponenty nastavovat a přidávat programově v kódu.
Zbylou logiku a spoluprácí jednotlivých komponent vývojář zajistí postupem uvedeným 
v předchozí kapitole. Na rozdíl od předchozího postupu k vytváření vlastních komponent nemusí 
vývojář implementovat metody onDraw() a onMeasure(), jelikož jejich korektní implementaci 
obsahuje již bázová komponenta rozvržení.