Pastva skotu na Šumavě očima geobotanika Ivona Matějková

51

AKTUALITY ŠUMAVSKÉHO VÝZKUMU

s. 51–55

Srní 2.– 4. dubna 2001

Pastva skotu na Šumavě očima geobotanika

Ivona Matějková

Biologická fakulta JU, Branišovská 31, CZ–370 05 České Budějovice, Česká republika

Úvod

Návštěvníci Šumavy mohou stále častěji spatřit pasoucí se stáda skotu na rozsáhlých lukách

a pastvinách, které od poválečného období až do nedávné doby – tedy celých 50 let! – ležely

ladem, případně se na nich proháněly vojenské tanky. Stáda skotu se dnes stěhují také na

bývalé pastviny po vojenských statcích, které byly zrušeny po r. 1989.

Šumavské louky a pastviny, získávané postupným odlesňováním krajiny (a z těchto důvo-

dů označované termínem „druhotné bezlesí“), jsou cenným přírodně-kulturním dědictvím,

které tu po sobě zanechalo původní německé a česko-německé obyvatelstvo nacházejíce na

nich svou obživu sedlačením po několik dlouhých staletí. Nesmírně cenné jsou historické

údaje o způsobech tradičního hospodaření na Šumavě (S

OLAR

 1993, Z

EITHAMMER

 1902, aj.).

Z literárních údajů i historických fotografií je dobře patrná převaha volně kombinované pas-

tvy skotu, ovcí, koz a koní. Zatímco exploatační aktivity původního obyvatelstva se negativ-

ně podepsaly na stavu šumavských lesů, na nelesních plochách došlo k situaci zcela opačné:

krajina významně získala na estetičnosti a druhové pestrosti jak v  rámci rostlinných tak i ži-

vočišných společenstev. V pravidelně kosených a přepásaných travních porostech nacházejí

uplatnění nejen původní druhy rostlin, ale i celá řada bylin a trav z předšumavských května-

tých luk. Spolu s rostlinami se z předhůří na horské louky stěhují také rozmanití živočicho-

vé, především hmyz a ptactvo.

S vyhnáním německého obyvatelstva po r. 1945, završeném likvidací příhraničních šumav-

ských osad, dochází k naprostému úpadku tradičního hospodaření na šumavských pláních.

Místo něj nastupuje v 60. letech éra tzv. socialistického zemědělství v podobě velkoplošných

rekultivací a meliorací luk, scelování jednotlivých parcel do rozsáhlých zemědělských honů

a přehnojování travních porostů. Na druhé straně tu však zůstávají rozsáhlé plochy luk a pas-

tvin ležet ladem.

Je víc než jasné, že takovéto závažné změny ve využívání krajiny citelně naruší až rozvrá-

tí dřívější harmonické soužití rostlin a živočichů, neboť větší část druhů není schopna přizpů-

sobit se životu v novém prostředí. Výsledkem je redukce druhové pestrosti v krajině. Zatím-

co při rekultivacích dochází k rychlému a rapidnímu úbytku druhů, v opuštěných porostech

probíhá snižování druhové bohatosti postupně. Hromadící se stařina nejprve dusí nízké a

pomalu rostoucí byliny. Většinu ladovitých ploch postupně kolonizují agresivní bylinné dru-

hy (kupř. ostřice třeslicovitá, metlice trsnatá) nebo náletové dřeviny (bříza, vrby).

Odborníky zjištěný fakt, že druhotné bezlesí hostí v současné době až dvě třetiny vyšších

rostlin z celé vrcholové části Šumavy (P

RACH

 & al. 1996), nepochybně vypovídá o nutnosti

cíleného obhospodařování šumavských travinných ekosystémů. Jaký způsob využití nelesní

52

krajiny však zvolit, aby plně vyhovoval požadavkům ochrany přírody a zároveň uživil samot-

né zemědělce? Nejschůdnější cestou k zajištění pravidelné péče o šumavské louky se jeví tzv.

šetrná (extenzívní) pastva skotu, jejíž obnovou lze navázat na dlouholetou tradici pastevního

hospodaření na Šumavě trvající až do r. 1945. Tento způsob pastvy, spočívající v zatížení

pastviny max. jedním kusem dobytka na 2 ha (K

RTOUŠ

 1995), je zároveň i ekonomicky při-

jatelný pro nynější zemědělce – ovšem za nezbytné finanční výpomoci z podpůrných dotač-

ních programů Mze a MŽP. V současné době se v NP Šumava pastevně obhospodařuje ca

5000 ha travních ploch (V. K

RTOUŠ

 – os. sdělení).

Ve své disertační práci započaté na podzim r. 1998 se pokouším o podrobný monitoring

vegetačních změn ve vypásaných porostech vybraných polopřirozených luk v NPŠ. Výzkum

je zčásti podporován z finančních prostředků grantového projektu „Funkce horských luk při

různých způsobech jejich obhospodařování“ (GA ČR 206/99/1410) a interního projektu Bi-

ologické fakulty JU.

Metodika

Pro podrobnější monitoring vegetačních změn na pastvinách byly zvoleny tyto lokality: Zhůří

u Svojší (sušší i podmáčené zrašelinělé louky), Horská Kvilda (pastvina západně od obce),

Kvilda (pastevní areály kolem obce), Knížecí Pláně (pastviny východně a jihovýchodně od

obnoveného hřbitova), Zahrádky u Borových Lad (květnaté louky po obou stranách silnice,

nivní louky po levém břehu Teplé Vltavy). Průběh pastvy je orientačně sledován také

v pastevních areálech na Dobroníně, Jelenově, samotě Puchingerdorf, Bučině (Furík) a v bý-

valých VVP Stodůlky a Dobrá Voda. Nadmořská výška u lokalit se pohybuje v rozmezí 850

až 1100 m n. m.

Před prvním vypásáním v daném roce jsou v porostech pořizovány fytocenologické sním-

ky ke zhodnocení vegetační variability zkoumaných luk. Během pastevního období je na jed-

notlivých lokalitách odhadem zjišťována intenzita okusu u přítomných rostlinných druhů a

jejich preference při spásání. Tato sledování jsou prováděna vždy v průběhu jednoho týdne

po cca 20–25 denních pauzách. Pro podchycení intenzity vypásání se na každé lokalitě za-

znamenává doba pastvy, počet ks zvířat, kategorie a také plemeno. Od pol. května 1999 pro-

bíhá ve společenstvu s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa) monitoring

vegetačních změn jak v plochách spásaných tak v plochách nespásaných.

Značná pozornost je věnována vlivu pastvy na populační biologii jednotlivých druhů

s detailním zaměřením na dominanty sledovaných porostů a chráněné či ohrožené taxony.

U druhů jsou sledovány především tyto parametry:

a) působení sešlapu a okusu v odlišných pastevních termínech na vitalitu a obrůstání rost-

linných druhů,

b) možnosti jejich vegetativního i generativního rozmnožování (spojeno s fenologickým

pozorováním),

c) uplatnění půdní semenné banky v pastvou rozrušeném travním drnu, uchycování a pře-

žívání semenáčků.

Výčet studovaných rostlinných společenstev

1. Svaz Violion caninae SCHWICKERATH 1944 – porosty s dominantní Nardus stricta

(vzácně i s Calluna vulgaris); porosty s Agrostis capillaris a Festuca rubra; druhově bohaté

nízkostébelné cenózy bez výraznějších dominant

2. Svaz Calthion TÜXEN 1937 em. LEBRUN et al. 1949 – zapojené porosty vlhkých až

mokřadních luk s Deschampsia caespitosa a Bistorta major (příp. plus Carex nigra); poros-

53

ty mezofilních luk s Avenella flexuosa  a  Bistorta major; vysokostébelné porosty v nivách

s Alopecurus pratensis  a Deschampsia caespitosa; porosty podmáčených luk z okruhu as.

Scirpetum sylvatici RALSKI 1931; porosty mezofilních stanovišť s dominantním Holcus

mollis, pícninářsky nehodnotné porosty s Carex brizoides.

3. Svaz Polygono-Trisetion BRAUN-BLANQUET et TÜXEN ex MARSCHALL 1947 –

polokulturní středněvysokostébelné porosty (obvykle s vyšším zastoupením Ranunculus

acris, Geranium sylvaticum, Alchemilla sp.).

4. svaz Caricion fuscae KOCH 1926 em. KLIKA 1934 – porosty nízkých ostřic z okruhu

as. Caricetum goodenowii  J. BRAUN 1915 a Willemetio-Caricetum paniceae  MORAVEC

1965.

5. Svaz Caricion rostratae BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 – ostřicová společenstva ra-

šelinných luk s Carex rostrata a Sphagnum sp.

U skotu chovaném šumavskými zemědělci převažují masná plemena – především Here-

ford, dále Aberdeen Angus, Simmental, občas jen chován i Charolais nebo Skotský náhorní

skot. Při převodném křížení se uplatňuje Český červenostrakatý skot.

Výsledky

Ve většině zkoumaných typů vypásaných porostů začíná docházet ke zvyšování druhové pes-

trosti provázené diversifikací vegetačních typů v důsledku pravidelného odstraňování bioma-

sy i díky tomu, že skot dává při výpasu přednost travám před dvouděložnými bylinami.

Kladné vlivy pastvy:

1. Potlačuje agresivní bylinné druhy (včetně pícninářsky bezcenné Carex brizoides).

2. Prosvětluje porost, čímž podporuje konkurenčně slabé druhy ve spodním bylinném pa-

tře: Carlina acaulis, Euphrasia rostkoviana, Leontodon hispidus, Lychnis flos-cuculi, Pilosel-

la officinarum, Polygala vulgaris, Thymus pulegioides, Veronica officinalis aj. nevyjímaje ani

chráněné a vzácnější druhy: Arnica montana, Botrychium lunaria, Coeloglossum viride, Le-

ucorchis albida, Parnassia palustris, Pilosella lactucella.

3. Podporuje regeneraci porostů z přechodné i vytrvalé půdní semenné banky (B

EKKER

1998, G

RIME

 1979). Paznehty zvířat je rozrušován travní drn a vznikají mezery s obnaženou

půdou, na níž se úspěšně ujímají semenáčky četných lučních druhů včetně chráněných taxo-

nů: Gentianella praecox subsp. bohemica, Pedicularis palustris, P. sylvatica, Pinguicula vul-

garis – tj. krátkověkých rostlin odkázaných na neustálou regeneraci ze semen. Odrůstající

semenáčky byly zjištěny také u dvou chráněných trvalek: Arnica montana a Gentiana pan-

nonica.

4. Na paznehtech zvířat a ve výkalech jsou přenášena semínka lučních druhů po pastev-

ním areálu (Pedicularis sylvatica, Calluna vulgaris, Campanula rotundifolia aj. – B

AKKER

1989).

5. Většina chráněných lučních druhů není spásána nebo jen okrajově, např. kvetoucí lody-

hy Arnica montana. Překvapivě často jsou spásány hořké listy i květní lodyhy Gentiana pan-

nonica, kterému se důkladně vyhýbá pouze Skotský náhorní skot. Větší kolonie hořce je nut-

né vyplotit z pastvy.

6. Mladé náletové dřeviny jsou úspěšně likvidovány okusem a odíráním.

7. Při realizaci pastvy se jeví jako optimální způsob vymezování plošných pastevních are-

álů, pravidelně přepásaných v průběhu celé vegetační sezóny, neboť: (a) plochy jsou prochá-

zeny a vypásány velmi nerovnoměrně (oblíbená vs neoblíbená místa), což podporuje vege-

tační rozrůzňování bylinných porostů, (b) je možné obnovit komunikaci mezi navzájem

izolovanými populacemi určitého druhu a odvrátit tak riziko jejich postupné degenerace.

Velmi aktuální záležitost u většiny chráněných lučních druhů!

54

8. V porostech dlouhodobě ležících ladem dochází již po prvním roce pastvy k výraznému

zlepšení využitelnosti píce zvířaty v důsledku aktivizace růstu mladé hmoty.

9. Na vypásaných plochách vyniknou působivé krajinné prvky jako kamenné snosy, roz-

troušené balvany, zbytky kamenných zídek, úvozových cest, zavodňovacích struh či kamen-

ných přejezdů.

Záporné vlivy pastvy:

1. Plošně rozšířené druhově chudé porosty s dominantní Deschampsia caespitosa a Carex

brizoides jsou vůči pastevním zásahům nejvíce rezistentní. Obě dominanty lze však postup-

ně zredukovat kombinací pastvy a mulčování (Kvilda, Zahrádky).

2. Porosty svazu Calthion, rozšířené na vlhkých místech s kolísající hladinou spodní vody

a živinami bohatší půdou, pravidelně zakyselovanou dešťovými srážkami, jsou často znehod-

nocovány nadměrným rozvojem sítiny rozkladité (Juncus effusus), kterou skot nespásá.

3. Mokřadní louky je žádoucí přepásat až během letního období, kdy podzemní voda za-

klesává pod půdní povrch a nedochází k nadměrnému rozšlapání terénu s nepříznivými dů-

sledky pro vegetaci. Citlivé jsou zejména širokolisté byliny (Crepis paludosa, Senecio rivu-

laris, Valeriana dioica, Willemetia stipitata) a rašeliníky (Sphagnum sp.).

4. Zvířata mají tendenci se při pastvě seskupovat do jednotného stáda. Vytváření menších

oddělených skupinek bylo pozorováno u Skotského náhorního skotu, Aberdeenů a mladých

býků různých plemen.

5. V blízkosti ohradníků a napajedel, kde je intenzita sešlapu největší, může během pastvy

dojít k poškození populací některých chráněných rostlinných druhů (kupř. orchideje, Gentia-

na pannonica, Aconitum callibotryon), podobně jako při častém přecházení stáda po strmém

svahu (eroze půdy) nebo přes potoční brody.

Další praktické postřehy:

1. Na pastvinách nebyl dosud zaznamenán jediný rostlinný druh, který by zůstal absolut-

ně netknutý včetně jedovatého oměje šalamounku (zatím vždy bez tragických následků pro

zvířata).

2. Kvalita výpasu je u jednotlivých plemen i kategorií znatelně rozdílná; nejméně vybíraví

jsou Herefordi a Skotský náhorní skot, nejvíce Český červenostrakatý skot, zejména jalovi-

ce. Býci s oblibou vyhledávají skupinky náletových dřevin, které mechanicky likvidují.

3. Do každého pastevního areálu doporučuji zaplotit trvale zamokřenou plochu sloužící

jako kaliště, které vyžadují zvířata zejména v horkých letních dnech. Kaliště se může stát

atraktivní botanickou lokalitou, jak o tom svědčí bohaté kolonie Pinguicula vulgaris a Pedi-

cularis sylvatica na Zhůří nebo vitální populace dnes vzácného Pedicularis palustris na Hor-

ské Kvildě. Semena těchto druhů mohou být navíc roznášena po okolí s bahnem ulpívajícím

na srsti zvířat.

Závěr

Obnovou šetrné pastvy na polopřirozených loukách NPŠ prokazatelně dochází ke zvyšování

druhové pestrosti v daném území i k podpoře vitality populací chráněných druhů rostlin.

Hlavní zásluhu na tom mají lidé, kteří se rozhodli zasvětit svůj život zvelebování krásné hor-

ské krajiny – celoroční dřině bez tučných výdělků, svátků a dovolené. Šumavští zemědělci,

s nimiž se pravidelně setkávám při své práci, jsou lidé sečtělí a nepovrchní, kteří dokáží být

stále nad věcí a umějí se radovat i z maličkostí. Vděčím jim za spoustu zajímavých postřehů,

nápadů a moudrých myšlenek, za které bych jim chtěla touto cestou upřímně poděkovat.

55

Literatura

B

AKKER

 J. P., 1989: Nature Management by Grazing and Cutting. Geobotany, 14: 1–397, Dordrecht.

B

EKKER

 R. M,. 1998: The Ecology of Soil Seed Banks in Grassland Ecosystems. Rijksuniversiteit, Groningen.

G

RIME

 J. P., 1979: Plant Strategies and Vegetation Processes. The Pittman Press, Great Britain.

K

RTOUŠ

 V., 1995: Extenzivní zemědělství v podmínkách chráněného území. Šumava, 8: 4–5.

P

RACH

 K., Š

TECH

 M. & B

ENEŠ

 J., 1996: Druhotné bezlesí – opomíjená složka biodiversity Šumavy. Silva Gabreta, 1:

243–247.

S

OLAR

 J., 1993: Šumavské pastvinářství. Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Bu-

dějovicích, 30/1: 33–34.

Z

EITHAMMER

 L. M., 1902: Šumava, kraj a lid. České Budějovice, 302p p.