Masarykova univerzita
Download 0.87 Mb. Pdf ko'rish
|
- Bu sahifa navigatsiya:
- Džudó
- Wušu
- Úpoly ve středověku a novověku
- Historie úpolů na českém území
- V zápase lze dosáhnout vítězství mnoha způsoby
|
2.4 Významné úpolové sporty Pro názornost a konkrétní představu o úpolových sportech zde uvádím řadu významných úpolových sportů z celého světa.
Aikidó – nesoutěžní, komplexně rozvíjející úpolový sport pocházející z Japonska, který vznikl na základě starých japonských válečných umění, zejména aikidžucu.
Box – olympijský (od roku 1912), soutěžní úpolový sport, jehož základy najdeme již ve starověku. Dnešní podoba a pravidla pocházejí z Anglie z konce 19. století.
7 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80- 210-3700-8. Str. 18-21 13
Džudó – olympijský (od roku 1964), soutěžní úpolový sport vycházející z japonských bojových umění.
z Japonska a má také společnou historii. V současnosti přebírá technické prostředky i z jiných úpolových sportů.
Okinawa. Souboj soupeřů je kumite, předvedení formalizované sestavy se nazývá kata
má podobu jak soutěžní, tak zábavnou. Byl zařazen do programu olympijských her od roku 1900 do roku 1920.
18. století upravena pravidla, aby nedocházelo ke smrtelným zraněním.
Šerm – olympijský (od roku 1896), sportovní úpolový sport, který byl rozvíjen zejména v Evropě v Čechách a má dlouholetou tradici.
pocházející z území dnešní Koreje.
Wušu – soutěžní úpolový sport pocházející z Číny, vyvinut z vojenských technik a boje obyčejného lidu a duchovních.
kořeny již ve starověkém Egyptě a Mezopotámii. 8
2.5 Historie úpolů Úpolová činnost byla od počátku součástí lidského bytí, byla to činnost nutná k přežití. Úpoly byly využívány při lovu zvěře, obraně obydlí i při běžném pohybu přírodou, později byly úpoly nedílnou součástí např. kulturních slavností nebo kmenových soutěží.
8 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80- 210-3700-8 14
Úpoly byly součástí vyspělých civilizací od starověku, zdůrazňovaly také moc a sílu. Je známo, že všechny vyspělé starověké civilizace se věnovaly sportu jako záměrné činnosti, i když fyzická kultura měla v různých obdobích a civilizacích odlišné postavení 9 . Prvotními projevy lidské agrese, odvahy, ale i hry byl zápas, který patřil k nejrozšířenějším součástí lidových zábav a ceremoniálů. 10 Nejstarší nálezy ukazující zápasící i boxující bojovníky, pocházejí ze sumerské civilizace kolem roku 3000 př. n. l. Jsou známy četné archeologické nálezy z této doby, například různé keramické nádoby, či bronzové sošky, které vyobrazují dva muže držící se za pás nebo pěstní souboj. Dochovaly se také egyptské reliéfy, kde na zápasící muže dohlíží další osoba, o které se můžeme pouze dohadovat, zdali se jedná o rozhodčího nebo trenéra. V každém případě ale nákres dokazuje nácvik tehdejší úpolové dovednosti v organizované formě. 11 Nákresy na náhrobku Beni Hasan v Egyptě (2100-1700 př. n. l.) na obr. 1, znázorňují na 400 zápasnických dvojic
12 . O zápase, se hovoří také v Eposu o Gilgamešovi (2000 př. n. l), ve kterém je popisován zápas Gilgameše s bájným netvorem Enkidu. V pozdějším řeckém eposu Ilias a Odysea (800-600 př. n. l.) je též zmínka o zápase mezi řeckými hrdiny.
Obr. 1. Detail nákresu z hrobky Beni Hasan. 13
Rozkvět v pěstování úpolů byl v helénistickém období (400 – 100 př. n. l.) kdy úpolové sporty jako zápas (palé od 18. olympiády v roce 706 př. n. l.), box (pigmé od 23. Her, 688 př. n. l.) a všeboj (pankration od 33. her 648 př. n. l.) byly
9 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80- 210-3700-8. Str. 41 10 OLIVOVÁ, V. Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia, 1989 11 GREXA, J. Přehled světových dějin sportu. Brno: Masarykova Univerzita, 2009.78 s 12 OKTÁBEC, J. 70 zápasnických let. Praha: Ústřední zápasnická sekce ÚV ČSTV, 1965. 79 s 13 Beni Hasan. Wikipedia, the free encyklopedia [online]. [cit. 2012-05-10]. Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Beni_Hasan.
15
zařazeny do programu antických olympijských her, kde zažívaly velikou popularitu. Řekové cvičili zápas v zápasištích tzv. palaistrách (palaió – zápasím). Vítězové se stávali hrdiny a byli vyzdvihováni pro souměrné vypracování těla. Podrobněji jsou úpoly na antických olympijských hrách popsány v kapitole Úpolové disciplíny na antických olympijských hrách. Po zlatém věku olympijských her nastal úpadek úpolového zápolení. Ve starověkém Římě bylo zápasení v odlišné podobě součástí výcviku v římských legiích. Zde ale jeho úroveň jako sportu začala upadat krvelačností v pořádání gladiátorských her a také jeho profesionalizací. Úpadek dokonal zákaz olympijských her. Roku 393 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem římský císař Theodosius I. 14
Také ve středověku byly úpoly nedílnou součástí života. Zápasem se ve středověku rozumělo krom úpolové techniky jako: úchopy, hody, přetahy, přetlaky a zdvihy také pěstní souboj. V období středověku byly šerm a zápas pěstovány jako součást vzdělání se šlechty a vyšších vrstev obyvatel. Úpoly se začaly prosazovat v Evropě jako součást rytířské výchovy, kde byly součástí sedmi rytířských ctností, což byly: jízda na koni, plavání, lukostřelba, zápas a šerm, lov, šach a veršování. Svoje místo měly ale úpoly také mezi obyčejným lidem, který provozoval různé soutěže v křížkování, přetlačování a přetahování. 15
a tělocvičný význam. Rytířské umění se cvičilo v rytířských akademiích a ve filantropinech. V období renesance vyzdvihovalo úpoly mnoho umělců, jako Rembrandt (1606-1669), Rousseau (1712-1778). John Locke (1632-1704), kladně hodnotil zápas, ale o šermu se vyjadřoval ve svých dílech negativně s odůvodněním, že mladé lidi přitahuje do společnosti rváčů a hráčů. 16
14 GREXA, J. Přehled světových dějin sportu. Brno: Masarykova Univerzita, 2009.78 s 15 PERÚTKA, J. Dejiny telesnej výchovy a športu na Slovensku. Bratislava: Šport, 1980 16 OLIVOVÁ, V. Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia, 1989 16
Úpoly se na českém území začaly provozovat od 7. století s příchodem Slovanů, kteří neměli organizované vojsko, museli tedy případnou obranu obstarávat všichni obyvatelé. 17 Úpoly jako šerm byl na českém území hojně pěstovanou aktivitou již od 17. století, jak také dokazuje Královská česká zemská stavovská šermírna, která byla založena již roku 1659. Rozmach českého veřejného života však nastal až po pádu Bachova absolutismu koncem 19. století. Následně začaly vznikat tělocvičné a šermířské spolky. 18
(1832-1884) a byl odvozen z boje v poli. Systematické cvičení úpolů jako sportu na území dnešní České republiky začalo v Tělocvičné jednotě Sokol po jejím vzniku v roce 1862. Při vzniku sokolské soustavy vycházel Miroslav Tyrš z antické tělesné kultury a proto byly součástí cvičení v Sokole běh, skoky, hody diskem, hod oštěpem, box, zápas, šerm, vrh koulí, vzpírání a cyklistika. 19
Například v roce 1868 byl zápas zaveden ve dvaceti jednotách sokolských, šerm v sedmnácti, střelba v pěti, jízda na kole a plavání pouze v jedné a závodit se začalo v zápase a šermu o několik let dříve než v atletice a nářaďovém tělocviku. Tyto souvislosti ukazují velikou oblibu úpolů v sokolských jednotách a ve společnosti obecně. 20 Následně byly zakládány sportovní kluby zabývající se samotnými úpoly. Zde uvádím několik letopočtů datujících první kluby, zabývající se úpoly na území České republiky:
1886 založen Český šermířský klub
1890 založen zápasnický, Atletický klub Praha
1897 založen Těžkoatletický klub Hellas Brno.
17 PERÚTKA, J. Dejiny telesnej výchovy a športu na Slovensku. Bratislava: Šport, 1980 18 ŽÁČEK, R. Kapitoly z teorie gymnastiky, část 1.: Rozbor tělocvičné soustavy sokolské. Praha: SPN 1957 19 KÖSSL, J., KRÁTKÝ, F. Vybrané kapitoly ze světových dějin tělesné kultury:Od roku 1848 do současnosti. Praha: SPN, 1985 20 KÖSSL, J., KRÁTKÝ, F. Vybrané kapitoly ze světových dějin tělesné kultury:Od roku 1848 do současnosti. Praha: SPN, 1985 17
Na přelomu 19. a 20. století se evropské úpolové systémy transformovaly v úpolové sporty. Do popředí zájmu se dostaly zápas a vzpírání, kde se ale přísně rozlišovalo mezi amatéry a profesionály, kteří mohli brát za své vystoupení honorář. Mezi nejvýznamnější české těžkoatletické sportovce počátku 20. století patřil Gustav Frištenský (1879-1957). Frištenský se věnoval zápasu a vzpírání. Během své amatérské zápasnické kariéry absolvoval na 2000 otkání a ani jednou neprohrál, po přechodu k profesionálům zápasil v cca 8000 utkáních a porážky byly zcela výjimečné. V anketě novinářů „nejlepší český sportovec“ z roku 1966 obsadil 7. místo. Frištenský byl také symbolem tehdejší krásy mužského těla, což dokazuje také obr. 2 Gustav Frištenský 21 . Krom zápasu, boxu a šermu se na území české republiky začalo cvičit také džúdžucu a džúdó.
Obr. 2 Gustav Frištenský 22
Zájem o cvičení úpolů pro způsob sebeobrany vzrostl ve 30. letech 20 století, jako důsledek rozmachu fašizmu v Evropě. Následně byl dokonce roku 1937 v Československu přijat Zákon o branné výchově.
V období 2. světové války byl 21 DAVÍDEK, J. Od Frištenského k máchovi. 1. Vydání. Praha: Olympia, 1979. 286 s 22 DAVÍDEK, J. Od Frištenského k máchovi. 1. Vydání. Praha: Olympia, 1979. 286 s 18
sport řízen a kontrolován centrálně protektorátními orgány a mnoho sportovců bylo deportováno nebo se účastnili odboje. Po válce nastal rozvoj tradičních úpolových sportů jako zápas, box a šerm. Následně se dostavily úspěchy českých boxerů Tormy (1948), (obr. 3), Zachary (1952) a Němečka (1960) na olympijských hrách. Zlato získal i zápasník Vítězslav Mácha (obr. 4) na olympijských hrách v Mnichově roku 1972. Do revoluce v roce 1989 byly v Československu rozvíjeny tradiční úpolové sporty jako zápas, box, šerm, džúdžucu, džúdó a karate . Rozmach v úpolech nastal po roce 1989, kdy se po „otevření hranic“ u nás začaly prosazovat dosud neznámé úpolové sporty z celého světa.
23
Obr. 3. Július Torma 24
Obr. 4. Vítězslav Mácha. 25
23 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80- 210-3700-8. Str. 48 24 Národná encyklopédia športu [online]. [cit. 2012-5-10] Dostupné na WWW: http://www.sportency.sk/encyclopedy/?q=content/v%C3%BDvoj-%C5%A1portu-na- %C3%BAzem%C3%AD-slovenska-ii%C4%8Das%C5%A5-1938-1973 25 Vítězslav Mácha.[online]. [cit. 2012-08-10] Dostupné na WWW: http://zapas.wbs.cz/Vitezslav- Macha.html? 19
ZÁPAS V této kapitole charakterizuji zápas jako sport a uvádím zde jeho styly s názornými fotografiemi každého stylu pro názornější popis. Uvádím stručně základní soutěžní pravidla a organizaci FILA, která zápas celosvětově zastřešuje. Dále zde stručně sepisuji historii a vývoj zápasu ve světě od jeho počátku.
Zápas je soutěžní úpolový sport, ve kterém proti sobě na žíněnce nastupují dva zápasníci, kteří se snaží přemoci jeden druhého dovolenými technikami. Zápas má mnoho odvětví, mezi dnes nejznámější a celosvětově rozšířené patří tzv. řeckořímský a volný styl. Tyto styly jsou zařazeny na olympijských hrách více než sto let. Cílem zápasu je položit soupeře na lopatky nebo zvítězit na body. K tomu je nutné si osvojit zápasnickou techniku jednotlivých chvatů a zvládat ji příhodně využít při taktickém soupeření. Soupeření v zápase se vyznačuje rychlými změnami situací, které vznikají prostřednictvím různorodých technických a taktických činností. Zápasník musí ovládat řadu pohybových dovedností a musí umět rychle reagovat na změny situace. Pokud není tato důležitá vlastnost na dostatečné úrovni, je nesnadné dosáhnout v zápase úspěchu. V průběhu střetnutí dvou soupeřů se neustále mění postavení obou soupeřů, jejich polohy, střídá se tempo souboje a mění se struktura pohybů. Všechny tyto činitele ovlivňují složitou reakční schopnost nervových procesů a způsobují, že nervová únava se u zápasníků dostavuje o mnoho dříve než u závodníků jiných sportovních odvětví. Zápas patří mezi úpolové sporty a soupeři se při zápase vzájemně odtlačují, přitahují, pozvedávají i zvedají od žíněnky a uchopují se na různých částech těla. Zápasnická technika se skládá ze systému chvatů jak v postoji, tak v pokleku a v leže. 26
obou olympijských stylech zápasí na kruhové žíněnce o průměru 9 metrů. Po vnějším obvodu je ochranné pásmo, často též nazývané pásmem pasivity, které je široké 1 metr. Ochranné pásmo má červenou barvu a vnitřek, tzv. aktivní pásmo žíněnky o průměru 7 metrů je žluté. Střed žíněnky je vyznačen
26 REGNER, K., ŠOPTENKO, J. Zápas v klasickém stylu. 1. vydání. Praha: Olympia, 1981. 278 s. Str. 5-6 20
červeným kruhem. Dva protilehlé rohy žíněnky jsou označeny červenou a modrou barvou a značí strany zápasníků. Tyto strany si zápasníci losují a barva strany také odpovídá barvě dresu zápasníka, který je modrý nebo červený. Dres musí být přiléhavý a jeho konkrétní parametry jsou stanoveny v pravidlech. Zápasník musí ke každému utkání nastoupit s kapesníkem, který ukáže rozhodčímu při nástupu na žíněnku. Chrániče uší jsou povoleny pouze pro žáky, kadety a seniory. Zápasníci musejí mít speciální zápasnickou obuv, která chrání kotníky, a tkaničky. Zápasí se 3 kola po 2 minutách s 30 vteřinovou pauzou mezi periodami. V utkání může každý zápasník získávat body, které mu jsou přidělovány rozhodčími za platně provedené techniky. Když perioda skončí nerozhodně s výsledkem 0:0, pokračuje se v klinči (boj ve spojení). Za jiného nerozhodného výsledku rozhodují o vítězi rozhodčí. Zápasník může obdržet 1 až 5 bodů za každou platně provedenou techniku. Zápasníci využívají mnoho technik v postoji a v parteru (vzpor klečmo). V postoji to jsou tzv. strhy, přehozy, zvraty, porazy a hody a v parteru převraty, zdvihy a úniky. Zakázáno je provádět činnost, která by soupeři brutalitou způsobovala bolest s cílem, aby ukončil utkání. Jde o zakázané techniky, jako jsou: kopy, údery, kousání, tahání za vlasy, uši, genitálie a podobně. 27
V zápase lze dosáhnout vítězství mnoha způsoby:
Položením soupeře na lopatky.
Technickou převahou.
Vítězstvím na body.
Zraněním nebo vzdáním soupeře.
Diskvalifikací soupeře. 3.2 Historie a vývoj zápasu Názory na problematiku počátků a historie zápasu se u různých autorů liší. Někteří za dobu vzniku zápasu považují již období starověku jako např. Josef Oktábec v knize 70 zápasnických let. Na oficiálních stránkách mezinárodní federace zápasu FILA je uvedeno u zápasu řecko-římského a volného stylu,
27 Pravidla FILA. Svaz zápasu České republiky. [online]. [cit. 2012-15-10] Dostupné na WWW: http://www.czech-wrestling.cz/www1/Zapas/htm/zapas.htm. 21
„zápas byl uveden na starověkých olympijských hrách v roce 708 př. n. l. “ 28
Taktéž na oficiálních stránkách olympijského hnutí je uveden jako počátek zápasu starověk a zápas je zmíněn jako jeden z nejstarších sportů vůbec 29 . Oproti tomu Zdenko Reguli v knize Úpolové sporty uvádí, že: „současný sport, který se nazývá zápas, má k těmto starověkým zápasům stejný vztah, jako každý jiný úpolový sport“ 30
Po prostudování příslušných dokumentů, archeologických nálezů a komentářů jsem dospěl k názoru, že zápas konaný v období starověku je sice dle některých kreseb podobný dnešnímu olympijskému zápasu, ale je také podobný mnohým jiným úpolovým sportům, jako je džúdó nebo džúdžucu. Pokud uvážíme dlouhé přerušení provozování zápasu (na vyšší a centralizované úrovni, jako tomu bylo při starověkých olympijských hrách) kvůli zákazu olympijských her v roce 394, dále nejednotná pravidla zápasu provozovaného od středověku, kdy jsou o zápasu zmínky jako o součásti rytířské výchovy až do období počátku 20. století, nelze usuzovat přímou spojitost mezi zápasem starověkým a zápasem, jak jej známe dnes. Pokud budeme pojednávat o zápase, je nutné rozlišovat zápas provozovaný od starověku až do konce 19. století, tedy nejednotnou úpolovou činnost, jejíž podoba se během času i zeměpisných poloh měnila a dále zápas jako úpolový sport, který se do sportovní historie zapsal v roce 1896 na olympijských hrách v Aténách. Dnešní zápas vznikl sice obnovením starověké tradice, kterou prosadil Pierre de Coubertin, který roku 1894 na kongresu v La Sorbonne ve Francii prosadil myšlenku zařadit zápas mezi program olympijských her. Pravidla zápasu zavedeného na olympijských hrách v Aténách roku 1896 ale vycházela z nejednotných pravidel zápasů provozovaných na cirkusových atrakcích a poutích. Spojitost novověkého zápasu se starověkým byla zřejmě pouze na základě dochovaných archeologických nálezů, na kterých starověký zápas
28 GRECO-ROMAN WRESTLING. Fila wrestling. [online]. 2010 [cit. 2013-15-10] Dostupné na WWW: http://www.fila- wrestling.com/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=36 29 Wrestling greco-roman, equipment and history [online].[cit. 2012-08-10] Dostupné na WWW: http://www.olympic.org/wrestling-greco-roman-equipment-and-history?tab=history 30 REGULI, Z. Úpolové sporty. 1. Vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80- 210-3700-8. Str. 123. 22
připomínal zápas provozovaný koncem 19. století. 31 První přesně definovaná pravidla dosud dochovaná jsou až z kongresu v Miláně z roku 1925. Od prvních pravidel prošel zápas mnohými změnami od rozměrů a tvaru žíněnek až po bodované hmaty. 32
Historie novodobého zápasu se prolíná a je nedílnou součástí historie novodobého olympijského zápasu. Ve své diplomové práci ji tudíž zahrnuji do kapitol Zápas na olympijských hrách.
Download 0.87 Mb. Do'stlaringiz bilan baham: 
|